hradisko od severovýchodu
© Luděk Vláčil 06/2017
Akropole Sitno byla osídlena již v době bronzové (okolo roku 1100 př. n. l.), kdy zde lid lužické kultury vybudoval opevněné útočiště chráněné kamenným valem s dřevěnou konstrukcí, sloužící k ochraně okolního obyvatelstva v případě ohrožení. Lokalita byla ze tří stran přirozeně chráněna andezitovými bradly, jediná možná přístupová cesta vedla od východu. Akropole hradiska vymezujícího plochu o rozloze 16 ha byla opevněna mohutným valem ve dvou liniích. Kamenný obvodový val, napojující se na skalní bradla ze severu a jihu, měl zachytit první nápor útočníků. Z vnější strany byl zřejmě příkop a nahoře dřevěná palisáda. Obvodový val je dodnes dobře patrný na jihu a východě. Druhou linii tvořil asi 350 metrů dlouhý příčný val rozdělující hradisko na dolní a horní část. Horní část sloužící zřejmě jako akropole hradiska, posvátné místo se sídlem vládců, byla rozdělena do teras a minimálně osídlena. Dolní hustě osídlená část hradiska byla… číst dále
K vrchu Sitno se váže mnoho pověstí o ukrytém pokladu či bráně do pekla. Nejznámější je však pověst o spících rytířích. Podle ní v Pribinových dobách (tedy v 9. stol., kdy zde není osídlení doloženo a ještě nebyli ani rytíři) byl pánem na Sitně kníže Stojmír, který měl dva syny. Lidé pod vládou Stojmíra žili v blahobytu a spokojenosti. Když cítil, že brzy zemře, nechal předvolat své syny a vyzval je, aby spolu žili ve svornosti. Podle tradice určil za nástupce svého staršího syna Tyra. Když Stojmír zanedlouho zemřel, byl podle pohanského zvyku spálen v posvátném háji na Sitně. Ale oba synové přání otce nesplnili a zanedlouho se pustili do boje o moc. Starý pohanský velekněz Nákon se snažil bratrovražednému boji zabránit, ale bez výsledku. Když se proti sobě vojska obou synů postavila k boji, velekněz je proklel, aby je skála všechny pohltila a neotevřela se, dokud nebudou opravdu potřeba. Sotva odezněla Nákonova slova,… číst dále
|
Přihlášení |
