
Kalvárie v Banské Štiavnici je soubor celkově dvaceti dvou samostatných sakrálních staveb. První jsou tři zastavení, za nimi následuje Dolní kostel, nazývaný také „slovenský“, který se skládá z ústřední hlavní kaple - Poslední večeře a dvou bočních: kaple - Božského srdce Ježíšova a kaple - Bolestného srdce Panny Marie. Po několika dalších zastaveních a sousoší Sedmibolestné Panny Marie pod křížem následuje Střední kostel s kaplí Nejsvětější Trojice a dále následují další zastavení. Vrchol Kalvárie tvoří Horní kostel, nazývaný také „německý“, zasvěcený Povýšení sv. Kříže, a za ním je Boží hrob.
Banská Štiavnica patřila od poloviny 18. století mezi nejvýznamnější svobodná královská města Uherska. Příznivé ekonomické poměry umožnily nebývalý kulturní rozvoj města a výstavbu četných staveb jako například jedinečné Kalvárie. Dne 13. března 1744 magistrát odsouhlasil návrh římskokatolického kněze Františka Pergera o rozšíření starší Kalvárie a poskytl mu i finanční podporu. Perger 22. května 1744 požádal církevní vrchnost o svolení ke stavbě podle předložených plánů. V srpnu téhož roku byl návrh schválen ostřihomským arcibiskupem Imrichem Esterházy. Základní kámen byl slavnostně požehnán 14. září 1744 za přítomnosti velkého počtu věřících a kněží na svátek Povýšení sv. Kříže. První stavbou komplexu byl „Horní kostel“, k jehož vysvěcení došlo 14. září 1745, kdy se uskutečnila i první mše svatá. Z pověření generálního vikáře, biskupa Michala Frivaise posvěcení vykonal a svatou mši sloužil místní představený řádu jezuitů P.… číst dále