Koháriovský kaštieľ Svätý Anton
© Luděk Vláčil 06/2017
Nejvýraznější dominantou obce Svätý Anton (do roku 1996 „Antol“, do roku 1948 „Svätý Antol“, maďarsky Szentantal) je čtyřkřídlý barokně-klasicistní kaštieľ (jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) stojící u hlavní silnice. I když bývá tento typ sídla často malou stavbou a v ČR špatně označován souhrnně jako zámeček, jedná se mnohdy o rozsáhlé objekty. Mezi ty velké patří právě kaštěl ve Svätém Antonu, jenž byl dříve nazýván Koháriovský kaštieľ. Veřejnosti přístupný zámek se zachovalými interiéry a historickým nábytkem stojí v dominantní poloze ve svahu zalesněného kopce. Zámek je sídlem Lesnického, dřevařského a mysliveckého muzea s pozoruhodnými přírodovědnými, historickými a uměleckými sbírkami. Velká část je věnována bydlení šlechty, loveckým zbraním a různým trofejím. Vstup je zpoplatněn a s průvodcem. Můžete si vybrat malý (5€) nebo velký (8€) okruh. V zimním období je jednotný zimní okruh. V interiéru není povoleno fotografování.
K zámku přiléhá také zachovalý anglický park z 18. století, do něhož jsou začleněny různé druhy drobné architektury, vodopád a jezírko. Při hlavní cestě, před odbočkou k zámku, se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého z let 1755-1758. Před vstupem do zámku je barokně-klasicistní sýpka pocházející rovněž z poloviny 18. století.
Legenda říká, že budova zámku symbolizovala kalendář. Původně měl údajně mít 4 vchody (roční období), 7 arkád (dní v týdnu), 12 komínů (měsíců v roce), 52 pokojů (týdnů v roce) a 365 oken (dní v roce). ...Toto tvrzení však není příliš věrohodně a navíc se objevuje i u jiných velkých slovenských zámků, např: Veľký Biel. Zámek, jehož vlastníky byly Koháryové (též Koháriové, slovensky Koháriovci, maďarsky Koháry) a Koburkové (Coburgové, Sasko-Kobursko-Gothajští, dynastie Sachsen-Coburg-Gotha) je čtyřkřídlá dvoupodlažní budova uzavírající vnitřní obdélníkové nádvoří s kašnou. Budova s mansardovou střechou je krytá šindelem. Hlavní vchod je na severní fasádě v ose mělkého středového rizalitu, který zakončuje velký trojúhelníkový štít. Z průjezdu vede do patra hlavní schodiště s kamenným zábradlím. Na severní a jižní straně nádvoří jsou mělké rizality. Z jižního křídla vystupuje kaple, která je zvýrazněna malou věžičkou nad zdobeným tympanonem s datací 1744. Interiéry jsou vyzdobeny v pozdně barokním, rokokovém a empírovém stylu..
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1266. V listinách se vzpomíná jako Sand Anthony, Zenthanthal či Scent Antollo. Toto pojmenování souviselo s patrociniem zdejšího kostela. ...V roce 1405 Zikmund Lucemburský ves přidělil synovi Ladislava Kakaše z Kazy. V těch dobách byla ve vsi důležitá mýtní stanice, na jejíž ochranu vznikl počátkem 15. století strážní hrádek, který se v roce 1415 vzpomíná jako menší opevněná stavba typu castellum. V roce 1472 se ves uvádí jako majetek pánů z hradu Čabraď, kterými byly Horváthové. V 16. století se od Čabraďského panství oddělilo samostatné panství Sitno, jehož součástí byla i ves Svätý Anton. V roce 1629 daroval Ferdinand II. Habsburský panství Petrovi Kohárymu za jeho zásluhy v boji proti Turkům a navíc mu udělil i baronský titul. Pravděpodobně již v té době byl na místě středověkého hrádku z 15. století postaven dvoukřídlý kaštieľ (jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]). Pro Svätý Anton byl významnou osobností Andrej Koháry (1694-1757), syn Wolfganga, který zastával funkci župana Hontianské župy a byl oddaným stoupencem Habsburků. Právě on nechal v letech 1744-1750 starší sídlo přestavět na velký pozdně barokní čtyřkřídlý kaštieľ (zámek), kam přesunul své rodové sídlo z hradu Čabraď. Projektantem a stavitelem sídla byl italský architekt Giulio Ferrari. Fresková výzdoba zámecké kaple Nanebevzetí Panny Marie byla realizována v letech 1748-1752 bánskoštiavnickým malířem Antonem Schmidtem. Koháryové (též Koháriové, slovensky Koháriovci, maďarsky Koháry) zámek vlastnili až do roku 1826, kdy smrtí Františka Jozefa Koháryho rod vymřel po meči. Zděděný majetek poté spravovala jeho dcera Maria Antonia Koháryová (1797-1862) spolu s manželem Ferdinandem Georgem Augustem Sasko-Kobursko-Gothajským (1785-1851), kterého si vzala 2. ledna 1816. Díky tomu se osud zámku spojil s Koburky (Coburgy), s jedním z nejvýznamnějších evropských šlechtických rodů pocházejících z Německa. V letech 1810-1815 a 1860 proběhly úpravy zámku. Posledním majitelem byl Filip Koburk a po jeho smrti zámek užíval mladší bratr Ferdinand I. (kníže Ferdinand Maximilian Karl Leopold Maria Sasko-Kobursko-Gothajský), který byl v letech 1908–1918 bulharským carem. Po skončení války abdikoval a věnoval se svým zálibám, k nimž využíval i zámek Antol, který navštěvoval až do roku 1944. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a v letech 1959-1962 proběhly restaurátorské práce. Od roku 1962 je sídlem Lesnického, dřevařského a mysliveckého muzea a od roku 1985 je národní kulturní památkou. Při restaurování zámecké kaple v letech 2002-2005 bylo ve zdi v nádobě objeveno mumifikované srdce neznámého původu. Zámek slouží jako Múzeum vo Svätom Antone..
|
Přihlášení |
