Glascarrig

Moře způsobuje erozi podloží a postupný sesuv štěrku. Na severu a východě je proto na okraji hradu strmý erozní svah. Eroze zde není momentálně aktivní (2024). Erozní svahy jsou porostlé trávou. To se ale může rychle změnit. Podle mapování ze začátku 20. století může být postup eroze za posledních sto let až 30 m. Na konci 12. století mohl hrad stát až 240 m od moře. Během 21. století proto asi zanikne. Během sesuvu budou archeologové studovat průřez motty za účelem pochopení způsobu jejího navršení. Moře se zatím zakouslo jen do východní strany předhradí a do východní části příkopu motty. Motta má výšku 6 m. Průměr základny je 35 m, průměr plochého vrcholu 13 m. Na severní straně motty je pod vrcholem patrná 11 m dlouhá berma (terasa). Na ní mohla stát vnější parkánová palisáda. Druhá palisáda stála po obvodu vrcholové části motty. Za ní mohla stát nějaká dřevěná strážní věž. Kruhový příkop motty má šířku 3-5 m, hloubku 0,5-1,5 m. Na jižní straně motty je předhradí o rozměrech 24-27 m (sever-jih) x 32-36 m (východ-západ). Šířka severní části předhradí zhruba odpovídá průměru motty v základně. Směrem k jihu se předhradí zužuje. Na jihu je vymezeno nehlubokou proláklinou, na východě erozním svahem pobřeží. Předhradí mohlo být původně na východní straně mnohem větší. Na západní straně chránil obě části hradu přímý čelní val. Ten je dnes 3 m široký, 1 m vysoký a 27 m dlouhý. Právě na západní straně terén od hradu pozvolna stoupá..

Ze začátku šlo jen o jednoduché dřevěné hrady, většinou typu Motte & Bailey (motta s předhradím). Byly to uměle navršené kopce se dřevěným hradem na vrcholu. Stavba takového hradu trvala obvykle jen několik málo týdnů. V prostoru dnešního hrabství Wexford bylo postaveno dvacet hradů typu Motte & Bailey a devět hradů bez motty. Celý jihovýchodní cíp Irska byl řetězem hradů izolován od zbytku ostrova a tedy od hrozících útoků Irů, kteří nadále žili v méně úrodné severozápadní části hrabství. Rozmístění hradů mohli dirigovat komisaři, jejich polohy totiž nejsou náhodné. Za účelem ochrany kolonie tvoří dvě obranné linie napříč hrabstvím. Také soudobý anglonormanský kronikář Gerald Velšský (Giraldus Cambrensis, žil 1146-1223) ve své obsáhlé kronice o Irsku radí Anglonormanům jak a kde hrady stavět. Více k invazi do Irska a anglické středověké kolonii v dnešním hrabství Wexford viz článek https://www.hrady.cz/clanky/anglicka-stredoveka-kolonie-v-irsku-a-v-irskem-hrabstvi-wexford-na-jihovychode-zeme. Jedním z těchto hradů typu Motte & Bailey je hrad Glascarrig. Nejsou o něm žádné dobové zprávy. V Glascarrigu mohl v roce 1167 přistát místní král Diarmait (Dermit) Mac Murchada, původní vyhnaný vládce Leinsteru (provincie v jihovýchodní části Irska), při svém návratu do Irska. Pravě Diarmait pozval Anglonormany do Irska. Jeho rodovým sídlem byl Ferns, který je ve vnitrozemí asi 20 km od Glascarrigu. Tam po svém návratu čekal dva roky na příjezd invazního vojska. Anglonormanům mezitím posílal zprávy o situaci v Irsku. Ve druhé hlavní vlně invazního vojska připlul v roce 1170 do Irska Raymond le Gros. V roce 1175 se oženil s Basilií de Clare, sestrou dobyvatele Irska Richarda fitz Gilbert de Clare (žil 1130-1176), druhého hraběte z Pembroku, přezdívaného Strongbow (Silný luk). Reymond bojoval po boku Strongbowa a s ohledem na sňatek s jeho sestrou patřil v Irsku mezi nejvýznamnější Anglonormany. Strongbow mu v roce 1175 přidělil Glascarrig, Forth a Idrone East. Krátce nato mohla být v Glascarrigu postavena hradní motta. Po Reymondově smrti přešly jeho irské majetky do rukou jeho synovců z rodu Caunteton. V roce 1193 založil Vilém de Caunteton v Glascarrigu převorství Panny Marie. Od roku 1307 byl majitelem panství Maurice de Caunteton. V té době bylo v Glascarrigu 48 usedlostí. V 1. polovině 14. století se první anglonormanská (anglická) kolonizace Irska postupně zhroutila. V roce 1311 vyplenili Glascarrig Irové pod vedením MacMurchady. Hrad sice není výslovně zmiňován, spolu s osadou ale v té době zanikl. Pustošení přežilo jen převorství Panny Marie, které zaplatilo 100 šilinků výpalného..