Colosseo

Odehrávaly se v ní i známé gladiátorské zápasy. Pod podlahou byly sklepy pro otroky a gladiátory, nacházely se zde i klece pro zvěř. Arénu obklopovalo hlediště, kam se vešlo až 50 000 diváků (45 000 míst bylo k sezení, 5 000 k stání). Koloseum má čtyři podlaží, z nichž první tři tvoří řada oblouků, které oddělují v prvním podlaží dórské, ve druhém iónské a ve třetím korintské sloupy. V každém podlaží bylo původně 80 výklenků, v nichž byly ve druhém a třetím podlaží sochy bohů, císařů a hrdinů v nadživotní velikosti. Nad arénou se rozpínala velká plachta zvaná velarium, která chránila diváky před sluncem i deštěm..

V roce 79 n. l. bylo Koloseum dokončeno až po třetí patro. Stavba byla velmi náročná a zatěžovala pokladnu i tak velké a mocné říše jakou byl Řím. Po Vespasianově smrti pokračoval ve stavbě jeho syn Titus. V roce 80 n. l. bylo dokončeno i poslední patro. Za vlády Domitiana v letech 81–96 n. l. byly provedeny další úpravy. Původně se Koloseum nazývalo Amphitheatrum Flavium, což bylo odvozeno od Vespasianova a Titova rodového jména Flavius. Původně se do Kolosea vešlo až 50 000 sedících diváků. Konaly se zde gladiátorské zápasy pro pobavení občanů Říma. Gladiátoři bojovali mezi sebou nebo s šelmami. Odehrávaly se zde nejen gladiátorské zápasy, ale i rekonstrukce námořních i pozemních bitev, popravy, hrálo se zde divadlo a další veřejná představení. V roce 217 Koloseum poškodil velký požár, který zničil horní dřevěná patra. V roce 250 nebo 252 bylo upraveno a poté znovu v roce 320. Prameny popisují rekonstrukce různých částí Kolosea za císaře Theodosia II. a Valentiniana III., poničené pravděpodobně zemětřesením v roce 443. Více oprav následovalo v letech 484 a 508. Poslední gladiátorské souboje jsou zmiňovány kolem roku 435. Aréna byla užívána k různým představením a lovu zvěře až do 6. století. Koncem 6. století byl v amfiteátru postaven malý kostel a aréna byla přeměněna na hřbitov. Četné prostory pod klenbami byly přeměněny v ubytovny a dílny, jež jsou zmiňovány ještě ve 12. století. Kolem roku 1200 získala Koloseum rodina Frangipani, obehnala jej opevněním a zřejmě ho využívala jako zámek. Roku 1349 se po velkém zemětřesení zhroutila vnější strana Kolosea, jejíž materiál byl použit ke stavbě paláců, kostelů a dalších budov po celém Římě. Někdy v polovině 14. století se do severní třetiny Kolosea přestěhoval náboženský řád, který zde pobýval až do počátku 19. století. V průběhu 16. a 17. století hledali církevní představitelé pro Koloseum vhodné využití. Například papež Sixtus V. (1585-1590) plánoval v budobě zřídit továrnu na vlnu, čímž by zajistil práci pro římské prostitutky. Tento plán však nebyl realizován kvůli papežově předčasné smrti. Další pokus o využití Kolosea pro býčí zápasy schválil kardinál Altieri v roce 1671. Veřejný poprask ale způsobil, že se této myšlenky brzy vzdal. V roce 1749 papež Benedikt XIV. prohlásil Koloseum svatým místem, kde byli mučeni ranní křesťané. Zakázal užívat Koloseum jako kamenolom a zasvětil jej Kristovým pašijím. Nechal v něm umístit kříže, jež prohlásil za posvěcené krví Kristových mučedníků, kteří v Koloseu zemřeli. V letech 1821 a 1827 byla fasáda zpevněna trojúhelníkovými klíny, interiér byl opraven v letech 1832, 1846 a později ještě ve 30. letech 20. století. V letech 1810-1814 byla částečně vyhloubena aréna a ve 30. letech 20. století byla zcela odkryta. V letech lety 1993 a 2000 byla očištěna fasáda..