Castle Carra

S pevninou je spojen na severní straně, kde od něj terén stoupá. Poloostrov má rovný terén, jezero převyšuje nanejvýš o 10 m. Nevýrazná poloha někde u vody je typická pro anglonormanské hrady v Irsku. Na východní straně poloostrova je úzký záliv, který mohl sloužit jako přístav pro místní lodní dopravu. Nevelké jádro hradu zaujalo polohu u jihovýchodního cípu poloostrova v místě, kde se záliv otevírá do jezera. Celý zbylý prostor poloostrova zaujalo rozsáhlé předhradí, chráněné na severní straně zděnou hradbou s baštami a před ní vyhloubeným příkopem. Hlavní obrannou a obytnou stavbou jádra hradu byl dobře dochovaný dvoupatrový obdélný palác s delší osou přibližně ve směru východ-západ. Vstup byl dochovaným portálem v prvním patře delšího jižního průčelí. Přístup k portálu chránil zděný přístavek se schodištěm. V prvním patře paláce byl velký sál, v druhém patře soukromé pokoje, přízemí sloužilo jako skladiště. Základní rozvrh paláce mohl být velmi podobný paláci na královském hradě Clonmacnoise v hrabství Offaly. Přízemí paláce chránil dodatečně přistavěný skarp. Další zděný přístavek se skarpem stál na severní straně. Dosud je patrná jeho přízemní část. Mohla v něm být latrína, spojená s palácem později zazděným portálem. Druhý latrínový přístavek dosud stojí na východní straně paláce. Palác měl sedlovou střechu a dva zděné střešní štíty. Střecha byla zatažená, po celém obvodu měl palác ochoz. Střešní štíty stály na vnitřní straně ochozu. Někdy v 15. století došlo k rozsáhlé přestavbě hradu. Hradní palác byl upraven na věžový dům, což byl v té době oblíbený druh tvrze. Věžové domy byly hranolové donjony. Byly na ně upravovány i starší hradní věže, v tomto případě se stal věžovým domem původní hradní palác. Hlavní změnou bylo proražení nového vstupu v přízemí na jižní straně, přímo pod původním vstupním portálem. Přízemí paláce dostalo novou zděnou příčku a dvě valené tupě zahrocené klenby. Orientace příčky a kleneb je shodná s delší osou paláce. S výjimkou jižní strany byl palác na třech stranách chráněn parkánovou hradbou se skarpem. Je jasně patrná spára mezi parkánovou hradbou a starším palácovým přístavkem na severní straně. V severovýchodním rohu parkánu jsou pozůstatky válcové bašty se střílnami pro ruční palné zbraně. Parkány jsou dnes na irských hradech velikou vzácností. Na jižní straně přechází parkánová hradba v obvodovou hradbu hradního nádvoří. Brána byla ve východním úseku hradby. Na jihozápadní straně nádvoří jsou pozůstatky hradní kuchyně. V ní je patrná spodní část zděné kruhové pece. Opevnění předhradí vzniklo nejpozději v 15. století. Hradba oddělila poloostrov od pevniny, začala u vody na východě a skončila u vody na západě. První hradní brána je situovaná na východní straně v mírně vysunuté hranolové branské věži. Průjezd má segmentovou klenbu s podsebitím. Na obou stranách průjezdu jsou střílny pro ruční palné zbraně, které umožňovaly flankování hradby (boční ostřelování). Veliká vnitřní plocha předhradí mohla v případě loupežného nájezdu poskytnout ochranu nejen pro lidi, ale i pro nejcennější dobytek..

Panství zdědila jeho nejstarší dcera Nesta, která se provdala za Fromanda le Brun. Manželé se ale na panství nezdržovali, příbuzní z rodu Staunton jim je později jednoduše vzali. Stauntonové se poirštili a převzali irské příjmení Mac Evilly. Stejně jako jiné irské rody si volili představitele klanu. V 15. století byl hrad výrazně přestavěn a rozšířen. Stauntonům patřil do sedmdesátých let 16. století, podle jiných zdrojů do roku 1586. Posledním Stauntonem na hradě byl Mylle Mac Evilly. V 16. století zahájila anglická královská vláda osídlování Irska anglikánskými novousedlíky z Anglie a Walesu. Novousedlíci měli ostrov poangličtit a omezit vliv anglické koruně nevěrného irského katolického obyvatelstva. Za Iry byli považovány i původní anglonormanské rody, které Irsko okupovaly po roce 1169. Většina těchto rodů se během staletí příliš poirštila. Během osídlování (plantation) novousedlíky v 16. a 17. století s nimi bylo mnohdy naloženo stejně jako s ostatními keltskými Iry. Pokud trvali na katolické víře, museli odevzdat majetek anglické vládě, která jej pak rozdělila anglikánským novousedlíkům. V roce 1586 tak získal hrad s panstvím kapitán Vilém Bowen. Bowenové jej drželi do roku 1641, kdy na začátku Irské konfederační války (1641-1653) utekli do Walesu. Osídlování anglikánskými novousedlíky tak v Connachtu selhalo. Panství Carra pak získal Roebuck Lynch, potomek anglonormanského rodu. Jeho potomci vlastnili panství do 19. století. Hrad během 17. století zpustl. V jeho sousedství nechal někdy po roce 1678 Jindřich Lynch postavit nový zámek Castlecarra. Hrad se stal součástí zámeckého parku. Zámek s parkem ale nakonec v polovině 19. století také zpustl. Dnes hrad patří státu. V padesátých a šedesátých letech 20. století proběhla konzervace zdiva..