památník bitvy na Moravském poli

V boji proti sobě stanula spojená vojska římského krále Rudolfa I. Habsburského a uherského krále Ladislava IV. Kumána proti vojsku českého krále Přemysla Otakara II. a jeho spojenců. Přemysl Otakar II. prohrál a přišel v bitvě o život. V bitvě šlo především o babenberské dědictví, tedy Rakousy a Štýrsko, které původně získal Přemysl, ale o něž usiloval také Rudolf, aby se jeho potomci stali říšskými knížaty, jimiž dosud nebyli. V r. 1276 byl Přemysl nucen uzavřít s ním Vídeňský mír a zříci se tak všech nečeských držav. Další podmínky míru nedodržel a Habsburk naproti tomu začal zasahovat do záležitostí českého státu a podporovat proti Přemyslovi odbojnou šlechtu. Přemysl si nevybral bojiště blízko řeky Moravy náhodně, bylo to rozhodně vhodné bitevní pole a český král na něj měl jistě dobré vzpomínky, protože nedaleko od Suchých Krut leží místo jeho největšího vítězství z r. 1260, Kressenbrunn. Bitvy se účastnilo dohromady asi 55 000 mužů a jejich střet trval přibližně tři hodiny. V dlouho vyrovnaném boji se vítězství nakonec přiklonilo na habsburskou stranu. Bitva prý byla ze strany říšského vojska vedena proti soudobým pravidlům rytířského boje a proto se jako symbol středověkého rytířství objevuje vždy Přemysl, nikoli Rudolf. Bitvu prý rozhodl útok Rudolfova šiku, vedeného Ulrichem z Kapellen, ze zálohy do boku české sestavy se smluveným pokřikem. Část českých ztrát způsobila též rozbahněná řeka Morava, ve které se někteří rytíři utopili. Výsledkem bitvy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného habsburského panství v Rakousích a Štýrsku, které se staly tzv. dědičnými habsburskými zeměmi a daly základ uspořádání, které přetrvalo až do r. 1918..