Tvrz od JV po opravě.
© Pavel Semple 06/2019
Zřícenina tvrze Carrickabraghy stojí na pobřežních skalách Atlantského oceánu v hrabství Donegal na severu Irska. Poloostrov Doagh [Dou] s tvrzí byl původně ostrovem, proto je i dnes znám jako ostrov Doagh. Původní mělký průliv na jižní straně ostrova byl nejspíše ve středověku zanesen pískem. Dnes je proto ostrov spojen s poloostrovem Inishowen. Jen 8 km severně od tvrze je Malin Head, nejsevernější cíp Irska.
Na poloostrově je kromě tvrze také malý skanzen Dough Famine Village (vesnice Dough z doby hladomoru). Jméno poukazuje na velký hladomor, který zasáhl Irsko v letech 1845-1849. 4 km jižně od tvrze je dvojice vesnic Ballyliffin a Clonmany. Ballyliffin je populární rekreační středisko. Vesnice s 426 stálými obyvateli má celkem čtyři hotely. Ty slouží nejen turistům, ale také místnímu golfovému hřišti a svatebním hostinám. Z vesnice je možno jít ke tvrzi pěšky po pláži. Interiér tvrze je nepřístupný. Ballyliffin je snadno dosažitelný veřejnou dopravou. Přímé autobusové spojení s Dublinem zajišťuje soukromý dopravce John Mc Ginley.
Carrickabraghy je druh tvrze v Irsku a Británii známý jako věžový dům (tower house). Jde o čtverhranný donjon (o obytnou a obrannou věž). ...Tento druh tvrze se stavěl od 15. do 17. stol. Angličtina nemá slovo pro tvrz a tak jsou všechny tyto stavby označovány jako hrady. Do této skupiny patří i známé památky Bunratty v hrabství Clare a Blarney v hrabství Cork. Věžové domy zpravidla stály v ohrazení, někdy kamenném, označovaném slovem ‘bawn’. Navzájem se od sebe lišily velikostí a výstavností. Carricabraghy je skromnou ukázkou tohoto druhu stavby. Jednopatrový, téměř čtvercový donjon z 16. stol. má vstupní otvor v přízemí východního průčelí. Plochostropé přízemí osvětlovala dvě úzká okna. První patro bylo přístupné po dřevěných schodech. Bylo osvětleno třemi úzkými okny. Z prvního patra vedlo schodiště v síle zdi na ochoz. Střecha byla zapuštěná uvnitř donjonu a chráněná ochozem, jak bylo v Irsku a dnešní Británii zvykem. Někdy v 17. stol. byla k jihovýchodnímu nároží donjonu přistavěna menší válcová věž. Na její severní straně a na východní straně donjonu vznikl malý dvorek uzavřený kamennou zdí. Dvorek chránil vstup do obou věží. Tvrz měla další, dnes již zaniklé vnější ohrazení. Dochovala se z něj jedině část ohradní zdi u válcové věže s pozůstatky vstupní brány. Další samostatná válcová věž dříve stála také přibližně 42 m jihovýchodně od donjonu. Proto se dnes tvrzi lidově říká The Castles (Hrady)..
Kronika Annals of the Four Masters (1. pol. 17. stol.), která je soupisem dřívějších kronik, uvádí, že v období let 834-1200 patřila pobřežní oblast Carrickabraghy klanu McFaul. ...Od 13. stol. patřil poloostrov Inishowen irskému klanu O’Doherty. Členové tohoto rodu postavili dnešní tvrz někdy v průběhu 16. stol. V roce 1600 je na ní zmiňován Phelim Breaslaigh O’Doherty. Cahir O’Doherty, poslední vládce Inishowenu, odtud v roce 1608 vedl útok proti anglické posádce v pevnosti Culmore. Útok mu ale nevyšel. Předtím bojoval na anglické straně proti irským klanům. Po jeho popravě získal Carrickabraghy poručík Artur Chichester. Od něj měl tvrz v pronájmu poručík Hoan. Ten rozšířil její vnější opevnění. Od roku 1665 je tvrz pustá. V roce 2010 byla tvrz v havarijním stavu. Zdivo bylo značně zvětralé a hrozil úplný zánik. Byl proto založen soukromý spolek na její záchranu. V následujících letech proběhla konzervace zdiva a dostavba některých chybějících částí opevnění. Rozvětvený rod Doherty nadále žije v okolí. Šestnáctiletý Barney Doherty našel v roce 1940 na místní pláži vyplavenou minu. Neměl tušení, co to je, napadlo jej ale přinést nářadí a vymontovat z toho pár šroubů a matic. U večeře se s tím pochlubil svým rodičům. Jeho otec hlasitě zanadával a vydal se na policejní stanici. Barney věděl, že má průšvih, šel proto zpátky a co vymontoval zase vrátil. Teprve po jeho druhém návratu domů mina vybuchla. Okolní skály Barneyho dům uchránily, tlaková vlna ale vysklila okna ve vesnici Urris ve vzdálenosti 8 km..
|
Přihlášení |
