archeoskazen Carnuntum

Čoskoro tu vznikol aj auxiliárny kastel, vojenský amfiteáter, canabae a západnejšie civilné mesto s kúpeľmi, fórum, obchodná štvrť a civilný amfiteáter. Na Pfaffenbergu sa nachádzal chrámový okrsok. V susedstve vojenského tábora sa usadzovali rodinní príslušníci vojakov, obchodníci a ďalší obyvatelia, ktorí poskytovali služby vojenskému táboru. Vznikla tak vojenská osada (canabae). Napokon sa v blízkosti vojenského tábora usadzovali rímski občania, ktorí mali záujem podnikať v pohraničnej provincii a v susedstve silného vojenského tábora, a tak vzniklo civilné mesto. Civilné mesto dostalo od cisára Hadriána (117–138) štatút municípium a nazývalo sa Municipium Aelium Carnuntum, na konci 2. storočia ho cisár Septimius Severus za podporu pri jeho vyhlásení za cisára povýšil na kolóniu (colonia) a dostalo pomenovanie Colonia Septimia Carnuntum. Toto sídlisko, ktoré tvorili tri samostatné časti (castra, canabae, civilné mesto) malo v dobe najväčšieho rozmachu (2. storočie) asi 40 000 obyvateľov (keltsko-ilýrske obyvateľstvo, Germáni, Italikovia, orientálci). Carnuntum patrilo k významným vojenským táborom a mestám na strednom Dunaji. V roku 6 bolo možno východzím bodom rímskych vojsk v boji proti Marobudovi v Čechách (pre povstanie panónskych légií musela byť výprava odvolaná). Po vytvorení provincie Pannonia bolo Carnuntum sídlom miestodržiteľa, po rozdelení Panónie (103/104) sa stalo sídlom Hornej Panónie (Pannonia Superior). V budove sídla miestodržiteľa Panónie navštívil pravdepodobne Carnuntum už cisár Domicián v rámci vojen s Germánmi. Cisár Hadrián (117–138) povýšil Carnuntum na municípium (Municipium Aelium Carnuntum). Carnuntum zohralo významnú úlohu v markomanských vojnách (166–180). Počas markomanských vojen (vedených aj na Slovensku) mal cisár Marcus Aurelius tu a vo Viedni svoj hlavný stan. Carnuntum bolo centrom akcií voči Germánom, odkiaľ Rimania prenikali na územie dnešného Slovenska. Počas markomanských vojen značne utrpel vojenský tábor aj civilné mesto. Civilné mesto bolo po nich úplne prestavané. Vojenský amfiteáter, ktorý bol predtým drevený, bol prebudovaný na kamenný. 13. augusta 193 bol v Carnunte Septimius Severus, miestodržiteľ Hornej Panónie, vyhlásený za cisára. Z vďaky povýšil Carnuntum na kolóniu (Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum), čo bolo postavenie, aké mal vtedy dnešný Kolín nad Rýnom, Trier a Efez. V 3. storočí bolo Carnuntum významným vojenským centrom obrany podunajskej hranice. V roku 260 tu ešte vyhlásili za cisára Regaliana, ktorý však fakticky vládol len v Carnunte. V rámci reformy správy sa koncom 3. storočia Carnuntum stal súčasťou provincie Panónia Prima. V roku 308 alebo 309 sa v Carnunte zišli niekoľkí rímski cisári pod vedením bývalého cisára Diocletiana na jednaní, ktoré malo vyriešiť problém viacerých súčasných cisárov pri moci (Diocletianus, Galerius, Maximianus). Schôdzka však neskončila s úspechom a v Rímskej ríši pokračovali boje o trón až dovtedy, kým sa cisár Konštantín Veľký (Constantinus) nestal opäť jediným cisárom v ríši. V 4. storočí osídlenie v Carnunte začalo ubúdať. V dôsledku ohrozenia podunajskej hranice germánskymi kmeňmi sa veľká časť civilného obyvateľstva sťahovala do západných provincií (Itália, Galia). V prvej polovici 4. storočia zavreli civilný amfiteáter (postavili tam kostol). V polovici 4. storočia mesto postihlo zemetrasenie. V roku 375 cisár Valentinián I. v rámci výpravy proti Kvádom a Sarmatom našiel mesto už rozpadnuté, ale dal znova vybudovať tábor. Posledná posádka odišla z Carnunta asi koncom 4. storočia. Neskororímsky historik Ammianus Marcellinus píše o meste "ako o opustenej a špinavej diere"..

Brzy zde vznikl i auxiliální kostel, vojenský amfiteátr, canabae a západněji civilní město s lázněmi, fórum, obchodní čtvrť a civilní amfiteátr. Na Pfaffenbergu se nacházel chrámový okrsek. V sousedství vojenského tábora se usazovali rodinní příslušníci vojáků, obchodníci a další obyvatelé, kteří poskytovali služby vojenskému táboru. Vznikla tak vojenská osada (canabae). Nakonec se v blízkosti vojenského tábora usazovali římští občané, kteří měli zájem podnikat v pohraniční provincii a v sousedství silného vojenského tábora, a tak vzniklo civilní město. To dostalo od císaře Hadriána (117–138) statut municipium a nazývalo se Municipium Aelium Carnuntum, na konci 2. století ho císař Septimius Severus za podporu při jeho prohlášení za císaře povýšil na kolonii (colonia) a dostalo pojmenování Colonia Septimia Carnuntum. Toto sídliště, které tvořily tři samostatné části (castra, canabae, civilní město), mělo v době největšího rozmachu (2. století) asi 40 000 obyvatel (keltsko-ilyrské obyvatelstvo, Germáni, Italikové, orientálci). Carnuntum patřilo k významným vojenským táborům a městům na středním Dunaji. V roce 6 bylo možná výchozím bodem římských vojsk v boji proti Marobudovi v Čechách (pro povstání panonských legií musela být výprava odvolána). Po vytvoření provincie Pannonia bylo Carnuntum sídlem místodržícího, po rozdělení Panonie (r. 103–104) se stalo sídlem Horní Panonie (Pannonia Superior). Jako sídlo místodržícího Panonie navštívil pravděpodobně Carnuntum již císař Domicián v rámci válek s Germány. Císař Hadrián (117–138) povýšil Carnuntum na municipium (Municipium Aelium Carnuntum ). Carnuntum sehrálo významnou roli v markomanských válkách (166–180). Během markomanských válek (vedených i na Slovensku) měl císař Marcus Aurelius zde a ve Vídni svůj hlavní stan. Carnuntum bylo centrem akcí vůči Germánům, odtud Římané pronikali na území dnešního Slovenska. Během markomanských válek značně utrpěl vojenský tábor i civilní město. Civilní město bylo po nich úplně přestavěno. Vojenský amfiteátr, který byl dříve dřevěný, byl přebudován na kamenný. 13. srpna 193 byl v Carnuntu Septimius Severus, místodržitel Horní Panonie, prohlášen za císaře. Z vděčnosti povýšil Carnuntum na kolonii (Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum), což bylo postavení, jaké měl tehdy dnešní Kolín nad Rýnem, Trier a Efes. Ve 3. století bylo Carnuntum významným vojenským centrem obrany podunajské hranice. V roce 260 zde ještě prohlásili za císaře Regaliana, který však fakticky vládl jen v Carnuntu. V rámci reformy správy se koncem 3. století Carnuntum stal součástí provincie Panonie Prima. V roce 308 nebo 309 se v Carnuntu sešli někteří římští císaři pod vedením bývalého císaře Diokleciána na jednání, které mělo vyřešit problém více současných císařů soupeřících o moc (Dioklecián, Galerius, Maximianus). Schůzka však neskončila úspěchem a v římské říši pokračovaly boje o trůn, dokud se císař Konstantin Veliký (Constantinus) nestal opět jediným vládcem. Ve 4. století osídlení v Carnuntu začalo ubývat. V důsledku ohrožení podunajské hranice germánskými kmeny se velká část civilního obyvatelstva stěhovala do západních provincií (Italia, Galia). V první polovině 4. století byl uzavřen civilní amfiteátr (na místě byl postaven kostel). V polovině 4. století město postihlo zemětřesení. V roce 375 císař Valentiniana I. v rámci výpravy proti Kvádům našel město už rozpadlé, ale dal znovu vybudovat tábor. Poslední posádka odešla z Carnuntu asi koncem 4. století. Pozdní římský historik Ammianus Marcellinus píše o městě jako o „opuštěné a špinavé díře". 1) canabae - sídliště kolem římského vojenského tábora, obývané obchodníky, řemeslníky a vysloužilými vojáky (veterány). Původně je tvořily dřevěné baráky, později se z nich utvořila velká centra, která v 3. stol. n. l. přerostla v civilní města. Canabae neměly samosprávu, podléhaly vojenskému táboru, proto měli jejich obyvatelé občanství jiných římských měst. Vládl zde nevázanější život, než v civilních městech. Některé z nich byly předchůdci středověkých měst..