
Jádro hradu tvoří plošina o velikosti 26 x 50 m. Z východní strany byl hrad chráněn třemi příkopy. Třetí, nejmohutnější příkop dosahující hloubky 5-7 m chránil hradní kopec z nejpřístupnější strany. Vstup se předpokládá v jihozápadní části fortifikace. Průměr vnějšího opevnění je asi 150 m. Uprostřed hradního jádra jsou ruiny umělé zříceniny tzv. „Hanselburgu“ nebo „Johannesburgu“. Ruiny byly vytvořeny v duchu vznikajícího historismu. Vnější stěny jsou postaveny z lomového kamene a cihel. Interiéry jsou vyzděny z cihel. Částečně se dochovala vnitřní omítka. Centrální stavbou je mohutná kruhová věž ve tvaru komolého kužele s průměrem 7-8 m. Zda byly do této stavby začleněny zbytky původního hradu nebo byl stavební materiál použit druhotně, není známo.
Loosdorf vznikl pravděpodobně v době bavorské kolonizace Weinviertelu v polovině 11. století. Ves se prvně uvádí v roce 1150. Prvními majiteli byli Machländerové, kterým později kníže majetek zabavil. V roce 1380 je panství ve vlastnictví rodu von Fallbach, který vystřídal rod von Streubesitz, jenž měl majetek propůjčený lénem. Roku 1394 získává zboží Jan Schenk von Ried a od roku 1411 je v majetku Jorga a Jana Schenka von Seebarn. V roce 1416 se v dokumentech uvádí pevnost „Lostorff“. Tento hrad snad založil již na počátku 14. století Konrád Gnauzz. V roce 1432 měl být zdejší hrad zničen husity. Od roku 1443 vlastnil panství rod von Eytzing. V poslední čtvrtině 15. století měl být na úpatí kopce vybudován v podstatě nový hrad, který úspěšně odolal útoku vojsk uherského krále Matyáše Korvína. Podle Neugebauera lze fortifikaci, na jejímž místě dnes stojí zřícenina „Hanselburg", považovat za předchůdce „Starého zámku“ (někdy… číst dále