© Milan Caha 03/2016
Dům představuje gotický městský dům, jehož dnešní podoba vznikala postupným spojováním a přestavbami staveb od 14. do 18. století. Základní hmota z cihel a lomového kamene má podkovovitý půdorys a obklopuje vnitřní dvůr. Nejstarší východní část souvisí s původní stavbou ze 14. století, zatímco Długoszova přestavba z roku 1454 rozšířila objekt o jižní a západní křídlo. Dochované gotické zdivo a okenní otvory doplňují renesanční a barokní prvky.
Na průčelí do Kanoniczy se zachovala dvě velká gotická okna a drobné okénko z 15. století. Renesanční úpravy reprezentují nadokenní římsy a portál z druhé poloviny 16. století s latinským nápisem Nil est in homine bona mente melius („Nic není v člověku lepšího než dobrý rozum“). Roku 1571 byly vnější stěny zpevněny mohutnými opěráky. V 18. století byly upraveny dvorní galerie a střecha; její část z roku 1775 má podobu tzv. polské střechy. Na fasádách jsou dnes také pamětní desky připomínající Jana Długosze a Stanisława Wyspiańského. Objekt je zapsán v registru památek Malopolského vojvodství pod číslem A-51.
Dům Jana Długosze na Kanonicze 25 stojí pod Wawelským návrším. Nejstarší část pochází ze 14. století a podle krakovských pramenů souvisela původně s královskou lázní, zásobovanou vodou z ramene Rudawy. Roku 1390 měl objekt získat Krystyn z Ostrowa a přeměnit jej na rezidenční dům; roku 1413 přešel ke krakovské katedrální kapitule a stal se obydlím kanovníků. ...Roku 1450 byl dům přidělen kanovníkovi Janu Długoszovi (1415–1480), který jej roku 1454 společně s bratrem Janem rozšířil o jižní a západní část. Vznikl tak větší rezidenční celek s podkovovitým půdorysem kolem vnitřního dvora. Długosz zde žil přibližně třicet let a roku 1480 zde zemřel. Dům byl roku 1461, během konfliktu krále Kazimíra IV. Jagellonského s částí krakovské kapituly, vypleněn; Długosz se musel z Krakova dočasně vzdálit a po návratu roku 1463 získal prostředky na jeho opravu. Jeho osobou je spojena také výrazná vazba objektu k českým zemím. Długosz byl vychovatelem synů Kazimíra IV., mezi nimi budoucího českého krále Vladislava Jagellonského. V letech 1467–1472 působil při diplomatických jednáních s českým prostředím, navštívil Čechy a Moravu a roku 1471 doprovázel Vladislava do Prahy při jeho nástupu na český trůn. Vladislav mu následně nabídl pražské arcibiskupství, které Długosz odmítl. Dům zůstal majetkem kapituly a sídlem kanovníků; v 16. století prošel renesančními úpravami a roku 1571 byly jeho vnější stěny zpevněny opěrnými pilíři. V 18. století byly upraveny dvorní galerie a střecha. Od roku 1873 zde měl sochařský ateliér Franciszek Wyspiański, otec básníka Stanisława Wyspiańského, který v domě strávil část dětství. Roku 1900 byla v zadní části areálu vystavěna budova kněžského semináře. Dnes je objekt spojen s Papežskou univerzitou Jana Pavla II. v Krakově..
