
Obec Veľký Biel se nachází na jihozápadním Slovensku v Bratislavském kraji v okrese Senec. K nejvýznamějším památkám obce patří kostel Povýšení sv. Kříže a monumentální barokní kaštěl (též kaštel, slov. kaštieľ). I když se často jedná o malé stavby a v ČR jsou mnohdy nesprávně označovány množně jako zámečky, jedná se nezřídka o velmi rozsáhlé objekty. Mezi ty velké patří právě kaštěl Veľký Biel. Areál bývá prozatím přístupný pouze při příležitostech konání různých akcí a příležitostných prohlídek částečně zachovalého barokního interiéru.
Nároží objektu zdobí čtyři čtyřhranné věže. Čelnímu průčelí dominuje středový vyvýšený rizalit s trojúhelníkovým tympanónem, jehož mansardovou střechu korunuje věžička s cibulovou střechou. Zámek má tři podlaží a jeho tři hlavní křídla mají každé po 17 okenních osách. V severním křídle zámku se nacházela i kaple, jejíž interiér byl při požáru během 2. světové války zcela zničen a později byl její vchod zazděn. V části zámku jsou zachovány krásné barokní interiéry. Zámek obklopoval nejprve francouzský a poté anglický park, v němž stojí hospodářská budova..
Současný zámek nechal vybudovat Žigmund Čáki (Csáky) pod správou svého bratra Imricha Čáki. Stavba byla provedena podle projektu vídeňského architekta a stavitele Antonia Erhorta (Erhard) Martinelliho. Na stavbě se podílel Johann Bernhard Fischer von Erlach a jeho syn Joseph Emanuel. K odborným kamenickým a zámečnickým pracem byl pozván Thomas Hidger a Josef Horning. Výstavba byla zahájena na jaře roku 1719. Kvůli stavbě vznikla ve vsi i cihelna s pecí, ve které se za jediné léto vypálilo 300 000 cihel. V letech 1725-1730 byl kaštěl již sice obyvatelný, ale k jeho úplnému dokončení došlo až v roce 1732. Podle legendy byla při stavbě uplatněna zajímavá symbolika – zámek měl mít 365 oken jako dní v roce, 52 místností jako týdnů v roce, 4 věže jako 4 roční období a 7 bran jako dní v týdnu. Dalšími majiteli zámku byl hrabě Hadík, Josef Batáni, Revický a Giok Silárd. Po určitou dobu zámek sloužil mimo jiné i jako kněžský seminář. Po 1. světové válce přešel nakrátko do vlastnictví státu a poté do soukromého vlastnictví. Za 2. světové války větší část zámku vyhořela. Při požáru byly poničeny nástěnné malby a následně byla místními lidmi zničena zámecká zahrada, jejíž stromy použili k topení. Krátce poté přešel objekt do majetku státu a v roce 1955 začala rekonstrukce. Od roku 1960 sloužil jako domov důchodců a od roku 1988 byl využíván jako ústav pro mentálně postižené ženy. Od roku 2004, kdy byl vrácen v restituci, zůstal nevyužitý a chátral. Majitelé se jej snažili neúspěšně prodat. Od roku 2012 se ve spolupráci různých organizací v zámku konají akce, jejichž výtěžek je věnován na postupnou rekostrukci..