Solčany

Po roce 1818 dal Augustin Odescalchi se svou ženou Annou Odescalchi, rozenou Zichy, v Solčanech, postavit honosné reprezentační sídlo s rozsáhlým parkem. Vznikl klasicistní zámek (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]), jehož charakteristickým architektonickým prvkem je střední vystupující rizalit. Na vrcholu tympanonu je kamenný reliéf erbu rodu Odescalchi. Nad vstupem jsou pak reliéfy s mytologickými výjevy. Augustin v roce 1831 v obci založil také cukrovar, který byl svého času největším podnikem v celém Uhersku. Podle sčítání lidu z roku 1869 byly v zámku tři byty. Součástí prvního bylo 18 pokojů a jedna kaple, 7 komor a 4 předpokoje. Tuto část zámku v roce 1869 obývala vdova Anna Odeschalchiová, spolu s vnukem Liviem Odescalchim. Rodina žila v zimě v Bratislavě a zámek v Solčanech užívala zejména v letních měsících. K bytu vdovy Anny Odeschalchiové patřila i další budova, která se skládala ze dvou pokojů a 6 komor a další hospodářské budovy. Další dva byty měli 10 pokojů, 10 komor, 1 předpokoj, 3 kuchyně a 2 stáje. V období 1. Československé republiky se stav zámku postupně zhoršoval, protože panstvo nemělo na jeho údržbu prostředky. Posledním zde žijícím majitelem byl Livia Odescalchi, který zemřel v roce 1938 a byl pohřben v rodové hrobce na solčanském hřbitově. Jeho jediný syn Karel žil v Budapešti a velkostatek v Solčanech spravoval správce. V roce 1956 byl zámek upraven, čímž ztratil velkou část své umělecké hodnoty. Část zámku byla zbořena. V té době byl také vykácen park ležící za cestou naproti zámku a na jeho místě vznikl ovocný sad. Za socialismu objekt sloužil jako kulturní středisko a ordinace lékařů. Po roce 1989 byl zámek prohlášen kulturní památku SR a přešel do majetku obce, která jej prodala soukromému majiteli. Mělo zde vzniknout muzeum, což se však nestalo a areál dále chátrá..