
Klátova Nová Ves je obec na Slovensku ležící v Trenčínském kraji v okrese Partizánske na úpatí pohoří Tribeč. Největší dominantou obce je barokní zámek obklopený parkem. V obci se nachází ještě barokní kostel Narození Panny Marie a renesanční tvrz z 2. poloviny 16. století, která stojí ve středu obce u hlavní silnice. Tvrz je příležitostně přístupná veřejnosti. V patře je obřadní síň. K dalším památkám patří zámek v místní části Janova Ves a románsko-gotický kostel Panny Marie Královny andělů v části Sádok.
Původní renesanční okna ani vnitřní klenby se nedochovaly. Střecha je valbová krytá šindelem. Vstup do objektu uprostřed východního průčelí ústí do tříprostorového přízemí s kamennou dlažbou. Krajní místnosti přízemí byly zaklenuty lunetovými valenými klenbami. Ze střední místnosti vedlo přes trámový strop jedno schodiště do poschodí. Další kamenné schodiště klesalo do klenutého sklepa. Zaklenuté byly i prostory v poschodí, přičemž všechny místnosti byly prosvětlené malými okénky se segmentovými záklenky. Kolem stavby se patrně nacházelo obranné ohrazení a snad také, prozatím nedoložený, příkop..
V druhé polovině 14. století zdejší majetek vlastnil Andrej Novoveský, přezdívaný Thékes (slovensky Klát). Od něho se odvozuje pozdější pojmenování vsi a dnešní obce Klátova Nová Ves. Ve středověku přes Klátovu Novou Ves procházela cesta ze Skýcova do Topoľčian a Trenčína. Od 15. století se zde také začalo vybírat mýto. V 2. polovině 16. století byl postaven opevněný renesanční kaštieľ (jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku, u nás označovaný jako zámek, popřípadě tvrz), který sloužil pro potřeby mýtní stanice. Tato tvrz také mohla poskytnout procházejícím bezpečné místo k přenocování. Později měla být údajně poničena Turky. Další využití stavby ani její majitelé nejsou až do 19. století známi, ale zřejmě sloužila jako sídlo místních zemanů. K výraznějším úpravám došlo po požáru někdy na počátku 19. století, kdy byl objekt upraven na pivovar a později na sýpku. V rámci těchto úprav byly odstraněny vnitřní dělicí stěny i klenby a původní okna byla zvětšena. Přes tyto úpravy si stavba uchovala původní vzhled. Při adaptaci na sýpku sice zanikla původní okna, ale zachovaly se průduchy a střílny. V 2. polovině 20. století objekt sloužil zemědělskému družstvu jako sklad. V roce 1969 se stal majetkem obce. Po rekonstrukci v letech 1977-1981 začala stavba sloužit obci jako obřadní síň a tomuto účelu slouží dodnes..