By Ludvig14 - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=32749001
Nejstarší dochovaná část budovy jsou fragmenty renesančního paláce Jana Tarnowského z let 1535–1560. Z této fáze se zachovaly části zdiva, některá okna s kamenným ostěním a především atika s cimbuřím, která zakrývala střechu a měla také obranný charakter. V 17. století byl palác výrazně přestavěn v raně barokním stylu. Z této etapy pochází zejména velká reprezentativní síň, tzv. tunelové schodiště, kamenné portály a některé klenuté prostory v přízemí. V minulosti byly interiéry doplněny také malovanými stropními dekoracemi s historickými náměty. Kamenný vstupní portál zdobí dvě sochy představující Práci (Labor) a Důstojnost (Dignitas); návrh je připisován Władysławu Łuszczkiewiczovi a provedení sochaři Edwardu Stehlikovi. V letech 1906–1913 Jan Rzymkowski navrhl nová křídla podél ulice Poselské. Jeho přístavba využívá historizující architektonické prvky a zároveň reaguje na tehdejší secesní a modernistickou architekturu.
První doložený palác na tomto místě nechal v letech 1535–1560 postavit krakovský hejtman a velitel Jan Amor Tarnowski (1488–1561). Šlo o městskou renesanční rezidenci, která se nacházela v blízkosti františkánského kláštera. ...Po Tarnowského smrti přešel palác do majetku rodu Ostrogských a později Zamoyských. Ve 20. a 30. letech 17. století je v městských záznamech uváděn jako knížecí dům či sídlo vojvody kyjevského. Kolem poloviny 17. století se dostal do rukou rodu Wielopolských a v jejich vlastnictví zůstal až do poloviny 19. století. Za jejich éry prošel významnou přestavbou v raně barokním duchu, z níž se dochovala například reprezentativní vstupní síň, schodiště, sklepené prostory a kamenné portály. V roce 1655, během švédského vpádu, se z paláce podle historických pramenů střílelo na Wawel. Palác těžce poškodil velký požár Krakova v roce 1850. Wielopolští jej následně prodali a nový majitel, chirurg Wojciech Kowalski, zahájil opravy. Budova pak získala také společenskou a kulturní funkci: působila zde kavárna Ferdynanda Wintera, pořádaly se plesy, hudební večery, přednášky a veřejné prezentace. V paláci fungovala rovněž fotografická dílna Ignace Mažka a později Napoleona Grossa. Právě zde se konaly také ukázky první elektrické lampy v Krakově. Důležitá změna přišla roku 1864, kdy palác zakoupilo město a rozhodlo se v něm zřídit sídlo magistrátu. Přestavbu v letech 1865–1868 vedl stavitel Paweł Barański a podobu interiérů navrhl architekt Filip Pokutyński. Z bývalého tanečního sálu vznikla reprezentativní zasedací síň městské rady. Na počátku 20. století již budova potřebám rychle rostoucího města nestačila. V letech 1906–1913 proto vznikla rozsáhlá přístavba podle projektu architekta Jana Rzymkowského. Nová křídla propojila starý palác s dalšími budovami. V roce 1918 se v budově odehrála jedna z událostí spojených s obnovením polské státnosti: v pracovně primátora byl 31. října podepsán dokument o předání moci z rakouských úřadů do polských rukou. Správě města slouží palác do dnešních dní..
