Zobor

Vrchol Zoboru, bývalá akropole hradiště.

© Pavel Semple 11/2018

Dosud dobře zachovalý obvodový val je dlouhý téměř 2 km a místy vysoký až 7 m. Obepínal hradiště o rozloze 15 ha. Spodní část valu byla zpevněna dřevěnou konstrukcí. Na jeho vrcholu byla palisáda z dřevěných kůlů. Hradiště mělo tři kleštinové brány. Val se před každou bránou stočil směrem do vnitřního prostoru hradiště. Brána tak byla zasunuta uvnitř valového opevnění. Při útoku na ni musel nepřítel vstoupit do úzkého prostoru mezi valy. Z obou stran byl přitom zranitelný bočním ostřelováním. Brány jsou dnes označeny jako severní, východní a západní podle své polohy v opevnění. Severní a západní brány jsou přitom blízko sebe. Na vrcholu kopce Zobor, v severní části hradiště, stála akropole. Šlo o samostatně bránitelné jádro opevnění.

Hradiště na Zoboru vzniklo v pozdní době bronzové (10. až 8. stol. př. n. l.), v období lužické kultury. Osídlení setrvalo do starší doby železné. Výhodou byl znamenitý výhled do širokého okolí. Kromě obranné role bylo hradiště také správním a kultovním centrem. Bylo součástí řetězu hradišť. Další z nich stála na kopcích Žibrica, Velký Lysec, Velký Tribeč a Tábor nad Krnčou. K opětovnému využití došlo také v období Velkomoravské říše. V té době mohlo hradiště sloužit jako útočiště (refugium) během nájezdů. Pravděpodobná je také strážní funkce. Lidé se tu naposledy schovávali během 2. světové války. Vinaři ze Zoboru jim tu vybudovali skromný přístřešek a zásobovali je jídlem.