Kežmarok

Nejstarší středověká stavba v prostru hradu byla odkryta v jeho severovýchodní části. Jedná se o základy kostela sv. Alžběty, který je doložen již před rokem 1251. V roce 1368 byla k jižní straně kostela přistavěna lendackými křižovníky klášter. První historicky doložená zmínka o hradě v Kežmarku pochází z roku 1447, tehdy zde sídlila posádka Jana Jiskry z Brandýsa. Je tedy jisté, že klášter byl někdy na přelomu 14. a 15. století nahrazen gotickým hradem. Roku 1462 se novým majitelem hradu stává Imrich Zápolský, který v roce 1465 začíná s přestavbou hradu na pozdně gotické sídlo, která byla dokončena v roce 1486. V době přestavby byla snesena budova kostela sv. Alžběty a materiál z ní posloužil ke stavbě západního křídla hradu. Hrad získal současnou vstupní věž, obvodové hradby s baštami a byl napojen na městské hradby. V roce 1575 byl hrad po požáru obnoven v renesančním slohu Janem Rueberem. V roce 1583 se hrad dostal do rukou rodiny Thökölyů, která započala přestavbu hradu ve přepychovou renesanční residenci. Na této přestavbě se podílel především Štěpán I. Thököly. Přestavby hradu v roce 1628 a 1658 obnovily severní křídlo hradu, pozměnily jeho dispozici. Stavba získala mnohé cenné architektonické detaily: kamenná ostění oken a dveří. Obnovena a v reprezentativním stylu byla ozdobena vstupní čtyřboká věž o čemž svědčí alianční deska se znakem Thökölyů nad vjezdem. V jižním sousedství věže byla postavena obytná věžovitá stavba. Střed nádvoří ozdobila fontána a obvodové vysoké hradby hradu završila renesanční štítová atika se sgrafitem. Po těchto přestavbách hrad nabyl podoby pohodlného renesančního zámku. V roce 1657 italští umělci vyzdobili interiéry hradu štukovou dekorací s raně barokním charakterem. Východně od hradu byly při městských hradbách postaveny přepychové konírny zdobené štukami a zrcadly. Konírny obsahovaly mramorové žlaby. Úprava hradu byla završena vystavěním raně barokní kaple v polygonální baště, ke které bylo dostavěno severní křídlo. Po porážce povstání, které vedl Imrich Thököly proti císaři Leopoldovi I. roku 1720 získalo hrad město Kežmarok, které jej využívalo pro různé hospodářské účely. Hrad začal pomalu chátrat. V roce 1860 byla zbořena hradba na západní straně hradu a na jejím místě nechalo město postavit vojenské kasárny. Konírny byly upraveny na městskou nemocnici a některé části hradu kolem roku 1890 začaly sloužit jako textilní manufaktura na výrobu umělých výšivek. V roce 1901 vypukl požár, který zničil hradní střechy. Po této události převzal starost o obnovu hradu Uherský památkový úřad. Dle názorů památkářů však tehdy dostal hrad nevhodnou a přemrštěnou romantickou podobu. V roce 1931 bylo ve věži zřízeno Městské museum. Za 2. světové války na hradě sídlilo gestapo, které na hradním nádvoří popravilo mnoho partizánů a odpůrců nacismu. Postupná rekonstrukce hradu začala v roce 1960. V současné době je hrad opravený a slouží potřebám muzea..

Strop průjezdu tvoří valená klenba. Zajímavostí je přepažený takřka půlkruhový otvor s kamenným portálem na její západní straně, který původně zpřístupňoval prostor mezi hradními zdmi. K věži přiléhá na vnější straně přístavba točitého schodiště. Z druhého poschodí věže vede portál na ochoz hradeb. Ve druhém poschodí na západní fasádě věže se nachází zajímavý arkýř na třech konzolách, se systémem dekoračních střílen. Jehlancová střecha je pokryta břidlicí. Patrový severní palác přistavěný ke vnitřní straně hradeb má obdélníkový půdorys s kaplí vystavěnou v polygonální baště na západě. Charakter této budovy byl velmi narušen při několika minulých opravách. Část budovy byla obnovena v duchu pozdně gotického hradu, druhá část v duchu mnohem jednodušším. V poschodí jsou rekonstruovaná pozdně gotická okna s bohatým profilováním, v přízemí mají okna charakter zcela jiný. Interiér tohoto paláce je přizpůsoben především jeho muzejním účelům. V bývalém rytířském sále se nacházejí pozůstatky nástěnných maleb s rostlinnými a architektonickými motivy. Pozdně gotická polygonální bašta na severní straně opevnění byla spolu s několika přiléhajícími místnostmi paláce upravena na zámeckou kapli. Bohatou lunetovou klenbu z roku 1628 doplňuje štuková ornamentika s rostlinnými a figurálními motivy. V lunetách a na klenbě jsou orámované nástěnné malby. To vše je dokladem hodnotné práce italských štukatérů. Interiér kaple byl v pozdější době doplněn manýristickými doplňky. V kapli se nachází náhrobek Marie Thökölyové, rozené Gyulaffové z 1. poloviny 17. století. Exteriér kaple zdůrazňuje prolamovaný volutový štít a malá věžička. Průčelí s gotickým portálem v přízemí a gotickým obloukem v patře dokumentuje jednotnost stavby paláce a kaple. Vstupní portál kaple je doplněn po stranách sloupy, na kterých spočívá segmentový neukončený štít s erbem rodu Thökölyů a kartuší s nápisem a letopočtem 1658. Renesanční východní křídlo hradu bylo zbořeno v 18. století. Jeho základy a dispozice byly odkryty při posledním archeologickém výzkumu. Dle všeho se jednalo o jednotraktovou budovu, kterou osvětlovaly velké segmentově ukončené oblouky proražené v hradní zdi. Obvodová hradba v této části hradu nese nově zrekonstruovaný krytý ochoz. Procházka po něm je součástí prohlídky hradu. Druhým dochovaným křídlem hradu je pozdně gotické západní křídlo s původním suterénem, který dnes slouží jako vinárna. Jednotlivé, renesanční klenbou zaklenuté prostory, jsou propojeny pozdně gotickými portály. Nadzemní část paláce je postavena z materiálu rozebraného kostela sv. Alžběty. Hrad doplňuje na zbylých místech vysoká obvodová hradba s krytým ochozem, tři kruhové bašty a hranolová věžovitá přístavba na jižní straně areálu..