Městský hrad na okraji historického centra města Kežmarok. Gotický hrad postaven na základě kláštera a kostela sv. Alžběty ze 13. století. Mnohokrát upravován. Dnes městské museum.
Dominanta města Kežmarok, městský hrad složitého vývoje na severovýchodním okraji obvodu historického centra města. Původní gotický hrad přestavěný v renesanční residenci rodu Thökölyů, byl původně obklopen dvojitými hradbami a vodním příkopem. Do současnosti se z hradu dochovalo jeho vnitřní opevnění se systémem bašt a branskou věží, severní a západní palácové křídlo. Hrad, budící dojem kastelového typu, slouží jako městské museum. Denně, mimo pondělí, je možno si hrad prohlédnout s odborným výkladem průvodce. Za návštěvu stojí kromě hradu i samotné historické centrum města, jež si doposud zachovalo svůj středověký půdorys a historickou atmosféru. Město je svým počtem středověkých staveb nazýváno „perlou pod Vysokými Tatrami“. Za zmínku stojí především basilika minor sv. Kříže, pozůstatky městských hradeb, nebo novější evangelický kostel a radnice na náměstí.
Jan P. Štěpánek, 2.1. 2006
Přesná doba vzniku hradu není známa. Místo současného hradu bylo osídleno již v době hallštatsko-půchovské a velkomoravské. Nejstarší středověká stavba v prostru hradu byla odkryta v jeho severovýchodní části. Jedná se o základy kostela sv. Alžběty, který je doložen již před rokem 1251. V roce 1368 byla k jižní straně kostela přistavěna lendackými křižovníky klášter. První historicky doložená zmínka o hradě v Kežmarku pochází z roku 1447, tehdy zde sídlila posádka Jana Jiskry z Brandýsa. Je tedy jisté, že klášter byl někdy na přelomu 14. a 15. století nahrazen gotickým hradem. Roku 1462 se novým majitelem hradu stává Imrich Zápolský, který v roce 1465 začíná s přestavbou hradu na pozdně gotické sídlo, která byla dokončena v roce 1486. V době přestavby byla snesena budova kostela sv. Alžběty a materiál z ní posloužil ke stavbě západního křídla hradu. Hrad získal současnou vstupní věž, obvodové hradby s baštami a byl napojen na městské hradby. V roce 1575…
číst dále
Jan P. Štěpánek, 2.1. 2006