Zvonice od východu
© Ivan Grisa, 10/2006
Hranolová dvojpodlažní zvonice, krytá nízkou střechou, ukrytou za barokními atikovými štíty. Přízemí se vstupem na jižní stěně, osvětlené jen štěrbinovými okénky v osách každé stěny. Zvonové patro mírně vysazené nad obloučkovým vlysem, v každé stěně trojdílné okno s kruhovými záklenky, v rozích zdvojené pilastry, nad okny štukové ornamenty s eliptickým okénkem, na jižní straně sloužícím k vyvedení ozdobného chrliče, na ostatních stranách slepým. Štukovým luisézním dekorem zdobeny i štíty. Přístup do patra zajišťuje točité schodiště ve válcové věžici u severozápadního rohu. Uvnitř čtyři zvony (polovina 14. století, 1511, 1564 a 1719), všechny z dílen na Spiši.
Samostatné renesanční zvonice patří k typickým společným znakům spišských měst. Údajně největší z nich stojí východně od kostela sv. Jiří ve středu náměstí ve Spišské Sobotě. Postavil ji v letech 1588–89 kežmarský stavitel Ulrich Matern, autor obdobných staveb v Kežmarku, Vrbově, Strážkách a Spišské Belé. Kamenické práce provedl Henrich Arlot, tesařské Michal Maltz ze Spišské Nové Vsi a místní Paul Miller. Zvonice byla opravována v letech 1668, 1697 a po požáru 1775. Tehdy nahradily původní renesanční atiku dnešní nízké pozdně barokní štíty a stěny zvonového patra pokryl štukový dekor. Omítku spodního podlaží zdobila iluzivní malba bosáže a trojdílných oken, zaniklá při opravě v letech 1956–57. Zatím poslední oprava proběhla spolu s kostelem a řadou objektů na Sobotském náměstí na přelomu 20. a 21. století.
|
Přihlášení |
