Strážky

Postupně přibylo jižní křídlo s takřka kruhovou baštou (věžicí) v jihozápadním nároží a čtverhranným výstupkem k jihu. Obě křídla jsou patrová a mohutným slepým druhým patrem, ukončeným korunní římsou na níž navazuje zdobná atika. Na tuto stavební etapu navázala výstavba severního (současného vstupního) křídla s dvoupatrovou čtvercovou věžicí v nároží, jež je směrem na východ k řece podepřena dvěma mohutnými opěrnými pilíři v nárožích. Z této věže vystupuje v celé její výšce na severní straně půlkruhový výstupek bašty, opět s jedním mohutným opěrákem. Stavení etapa zámku byla ukončena výstavbou čtvrtého, východního křídla, které bylo vystavěno na dělicí hradbě nad řekou. Celá stavba byla sjednocena jedním typem korunní atiky, která je porušena pouze v části severního a východního křídla jakousi stylizovanou formou nástavby, a výraznou bílou fasádou. Nádvoří zámku obíhají arkádové ochozy, v přízemí otevřené, v patře zasklené. Uprostřed nádvoří se nachází hluboká funkční studna..

Darovací listinou z počátku 14. století ji král Karel Robert daroval rodině Berzeviczyovců. Významným mezníkem v dějinách Strážek se stal rok 1556, kdy císař Ferdinand I. za zásluhy při obraně hradu Sihoť v protitureckých bojích věnoval donační listinou právě osadu rodině Horváth-Stansith. Byl to právě jeden z členů této rodiny, Gregor Horváth-Stansith (1558-1597), který zde vybudoval renesanční zámek (slov. kaštieĺ). Krom toho ve Strážkách založil i latinskou humanistickou školu (1584) pro děti spišských šlechticů a velkými náklady vybudoval i knihovnu, která v té době patřila k nejlépe vybaveným v Uhersku. Ve druhé polovině 16. století a poté okolo roku 1620 byl zámek stavebně upraven a dostal výraznou renesanční podobu. Na počátku 18. století postihl zámek ve Strážkách velký požár, který způsobil i zánik významné strážecké školy. Kolem poloviny 18. století dostal zámek současný rozměr, když k němu bylo přistavěno čtvrté křídlo. V průběhu 19. století byl kolem zámku vybudován i zajímavý anglický park. Roku 1801 přešly Strážky do rukou rodu Szirmayovců a poté Mednyánszkých a Czobelovců, kteří zde měli užívací právo až do roku 1945, kdy jim byl po osvobození zestátněn. Poté zámek jen chátral. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století proběhl důkladný umělecko – historický průzkum objektu a přilehlého parku, který iniciovala Slovenská národní galerie. Ta také zabezpečila následnou rekonstrukci a v upraveném objektu zřídila několik expozicí, reprezentujících sbírku historického nábytku a interiérových doplňků z období 17. až 19. století na Slovensku, expozici Ladislav Mednyánszky a Strážky a ojedinělou expozici tvoří historická knihovna, která seznamuje návštěvníky s dějinami obce, zámku a rodů, kterým Strážky v minulosti patřily..