
Z velké části zaniklý areál bývalého městského hradu v Podolínci na severovýchodě Slovenska. Ten byl vystavěn počátkem 15. století uvnitř hradeb města, od kterého byl vydělen hradbou a příkopem. Areál se rozkládal jižně od bývalé Dolní městské brány, na dolním konci zužujícího se Mariánského náměstí. Zachována zůstala pouze upravená budova bývalého hradního paláce, která po úpravách slouží jako městský úřad.
století lze poměrně dobře rekonstruovat podobu hradu. Hrad se připojoval k hranolové věži Dolní brány a byl vymezen plochou rozměru 25 x 50 m podél jihovýchodní městské zdi. Vstup do hradu umožňovala masivní hranolová branská věž, která stávala v ose zúžené části tržiště (náměstí). Naproti bráně stál k městské hradbě přistavěný blokový dvoupatrový hradní palác s nízkou věží směřující vně hradeb do příkopu. V suterénu hradu se nacházely dodnes z části dochované sklepy, v klenutém přízemí byla obytná a vedlejší místnost pro správce, komora a sýpka. Patro paláce tvořilo pět pokojů panstva a druhé patro obsahovalo tři pokoje a velký sál. Tak mluví popis z r. 1765. Ten také hovoří o tom, že okna a dveře tehdy byly zabedněny deskami a mnohé stropy byly prohnilé a hrozily zřícením. Stavení, převážně hospodářského účelu při hradbách v jihovýchodní polovině areálu až na městskou hradbu zanikla. Stejně tak hradba vůči městu a branská věž. V přestavěné podobě se zachoval jen hradní palác, který však byl o patro snížen.
Vlastní hrad je však mladší než městské hradby. Jeho založení je spojeno až s postavou Imricha Perényiho, který roku 1408 získal Ľubovnianské panství včetně Podolínce od krále Zikmunda Lucemburského do državy. V roce 1409 bylo Imrichovi povoleno uvnitř městských hradeb vystavět hrad z kamene či dřeva. Hrad, který měl sloužit jako městská pevnost, byl dokončen zhruba do roku 1412, kdy však Podolínec s dalšími dvanácti spišskými městy připadl opět k Polsku. O hradu se činí další zmínka zhruba o třicet let později, kdy odolal vojsku Jana Jiskry z Brandýsa. Nakonec se však držitel Podolínce Mikuláš Komorovský k povstalcům sám přidal. V polovině 16. století a posléze ještě r. 1593 z iniciativy Šebestiána Lubomirského byl hrad opravován. Syn Šebestiána Lubomirského Stanislav je spojen se založením piaristického kláštera s kostelem sv. Stanislava vně městských hradeb na severovýchodě. Jeho komplex byl dlouhou dobu s hradem mylně ztotožňován. Hrad v pozdějších dobách sloužil jako centrum správy panství, které se sestávalo z města a několika okolních vesnic. Hrad se ve své celistvosti zachoval až do roku 1765, ze kdy pochází jeho poslední popis. Poté byl jeho areál postupně rozebírán a likvidován. Zmínky o hradu se činí ještě v letech 1871 a 1891
V roce 1903 bylo stavení bývalého hradního paláce využito a upraveno v městský dům zvaný „Ratůš“, v němž sídlí městský úřad..