
Mimo obvod historického jádra města, trochu ve stínu známějšího monumentálního nového evangelického kostela, stojí cenný polodřevěný kostel.
Kostel byl postaven v roce 1687. Současnou barokní podobu získal v roce 1717. Na jeho stavbu přispěli protestantští věřící z celé severní Evropy.
Historická stavba, která je postavena nezvykle na půdoryse rovnoramenného řeckého kříže nese statut Národní kulturní památka. Zajímavostí, kterou se tato nenápadná stavba chlubí, je skutečnost, že do přízemí a šesti kůrů je schopno se vměstnat na 1500 věřících.
25 a 26, které tak daly počátek tomuto neobvyklému termínu. Pro stavbu kostelů byla stanovena přísná kritéria. V každé z uherských žup mohly být postaveny pouze dva kostely. Musely stát na okraji obce či mimo městské hradby, na stavbu nesmělo být použito kamene ani železa a to ani v podobě hřebíků. Celodřevěná stavba tak neměla vydržet tak dlouho jako kamenná budova, byla také více ohrožena např. požáry či jinými pohromami. Kostely nesměly mít věž ani zvony, vchod nesměl být přímo z ulice. Obdobný postup s přísnými kritérii byl aplikován i při povolování stavby nekatolických kostelů na jiných habsburských državách (např. kostely milosti ve Slezsku či toleranční kostely na Moravě).