
Z velké části zachovalý středověký a renesanční systém městských hradeb slovenského města Podolínec. To leží přibližně 10 km severovýchodně od města Spišská Belá a 16 km jihozápadně od Staré Ľubovně.
Pro velkou zachovalost středověkého půdorysu městské sítě ovlivněné především na přelomu 16. a 17. století, dochované úseky městských hradeb s baštami a celkovou urbanisticko-architektonickou a umělecko-historickou hodnotu, byl Podolínec v roce 1991 vyhlášen za městskou památkovou rezervaci.
Ta sloužila jako přirozená ochrana města na jihovýchodě a severovýchodě. Dokončení hradeb se datuje do roku 1382. Celková délka hradeb dosáhla 562 sáhů. Při Dolní bráně se rozkládal od počátku 15. století areál městského hradu, který byl vydělen hradbou a příkopem i od samotného vnitřního města. Před líc hlavní hradby však nepředstupoval. Při Horní bráně byly ubikace pro městské stáže. V polovině 16. století, kdy hrozil vpád tureckých vojsk, byly hradby zesíleny některými půlválcovými baštami. Středověké opevnění města Podolínec sestávalo z vysoké hlavní hradební zdi s cimbuřím a ochozem (9,75 m) a z nižší parkánové zídky, hranolových bran s průjezdem a souborem hranolových a podkovovitých dovnitř otevřených nebo uzavřených bašt. Hradby se zachovaly v poměrně velmi dobrém stavu. Nejlépe na jižní straně města, při řece Poprad a bývalé Dolní bráně, kde si uchovaly svou původní výšku. Zde lze nalézt i pozůstatky střílen a ochozu. Město mělo dvě brány, Horní na severovýchodě a Dolní na jihozápadě. Ty byly velmi silně opevněné. Dále mělo město dvě menší fortny. Hradbám přestala být věnována pozornost v roce 1711. Brány byly zbořeny v polovině 19. století neboť bránily provozu.