
Zolná je malá, původně samostatná obec ležící na středním Slovensku v Banskobystrickém kraji, která je dnes administrativní součástí města Zvolena, od něhož leží severovýchodně ve vzdálenosti 8 kilometrů. V Zolné se nachází nevelký kaštěl (zámek) stojící v dominantní poloze na mírném návrší. Nejvýznamnější památkou Zolné je však nedaleko stojící raně gotický opevněný kostel sv. Matouše z 13. století. V okolí stojí za návštěvu obec Hronsek s dřevěným kostelem, zvonicí a dvěma kaštěly a město Zvolen, v němž je krásný Zvolenský zámok (hrad).
Fasády jsou hladké, pod omítkou se zachovalo barokní lizénové rámování..
Písemné prameny dokládají, že v okolí lovil král Ludvík I. Veliký a Zikmund Lucemburský, ten také Zolné jako honební vsi udělil v letech 1393 a 1410 královské výsady. Následně jí je udělil i Václav III., Matyáš Korvín a Rudolf II. Habsburský. Nálezy gotických portálů, zbytku arkýře a vikýř v současné stavbě svědčí o tom, že kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) v Zolné vznikl přestavbou starší gotické fortifikační stavby (pravděpodobně tvrze) ze 14. století. Je tedy dost možné, že některý z králů během lovu či na noc zavítal i na tvrz v Zolné. Zolnou jako své sídlo vlastnil v 15.-16. století rod Stekh de Zolna. Významnými představiteli Stekhů byl Peter de Zolna (1494-1580), podžupan zvolenské stolice a dvorní soudce na zvolenském hradě, pisatel bible Ondrej de Zolna, Štefan de Zolna notář zvolenské župy, Johannes Stekh de Zolna vyšší úředník zvolenské stolice a Michael Stek-Zolnay podžupan zvolenské stolice. V období tureckých nájezdů, v 16. století, byl kaštěl několikrát poničen. Někdy koncem 16. nebo v průběhu 17. století byl kaštěl upravován v renesančním slohu po vzoru zvolenského hradu. Při těchto úpravách došlo k rozšíření půdorysu do současné podoby. V roce 1662 ves od Ladislava Čákyho koupil Štefan Soós a od roku 1723 ves i zámek přešli do držení Zolnayů. Barokní přestavbu zámku nechali provést v roce 1760 Štefan Zolnay a Klára Zmeškalová. V roce 1800 proběhla rekonstrukce. Roku 1870 kaštěl přešel do majetku víglašského panství a jeho vlastníkem se tak stal Fridrich Habsburský. V roce 1945 zámek vyhořel. Při následné opravě byla původně mansardová střecha nahrazena sedlovou. Zámek se stal majetkem státu, který jej prodal třem soukromým majitelům. V 90. letech ze zdí nenávratně zmizely tři kamenné desky s erby připomínající dřívější přestavby. V roce 1989 zámek zpětně odkoupil stát. V roce 2004 proběhl archeologický průzkum. V roce 2006 zámek získal opět mansardovou střechu. V současnosti je opět v soukromých rukou.