© Luděk Vláčil 08/2020
Slovenská obec Hronsek leží asi 10 km jižně od krajského města Banská Bystrica na levém břehu řeky Hron. V obci stojí několik kulturních památek. Nejznámějšími z nich jsou dřevěné sakrální stavby, které jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Kromě těchto staveb je v Hronseku ještě Soosovsko-Géczyovský barokní kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) a goticko-renesanční kaštěl - zvaný Vodný hrad. Oba tyto objekty jsou však veřejnosti nepřístupné. Areál tzv. Vodního hradu je oplocen a není veřejnosti přístupný. Objekt o rozměrech cca 45x50 m, je možné si prohlédnout pouze zvenčí. Před plotem je informační tabule.
Oblast, v níž se nachází dnešní obec Hronsek, byla původně královským majetkem. První zmínka o ní pochází z darovací listiny z roku 1250, kdy ji uherský král Béla IV. daroval zvolenskému županovi Radunovi Oszlárovi za jeho zásluhy v boji proti Tatarům. Radun na přiděleném území založil nedalekou ves Radvaň. ...Hronsek pravděpodobně založil Radunův vnuk Gala, protože starší název byl Galowycz. Z tohoto místa také pocházel šlechtický rod Geczy, jehož příslušníci se psali s přídomkem "de Garamszek" (z Hronseku). Pravděpodobně Géczyové (Géczyovci) si ve vsi nechali postavit své opevněné sídlo, dnešní goticko-renesanční kaštěl (slovensky kaštieľ - jeden z typů šlechtických sídel na Slovensku u nás označovaný jako zámek [popřípadě tvrz]) - tzv. Vodný hrad. Vznik této nejstarší gotické tvrze bývá kladen do 15. století (některé zdroje uvádí 14. století). Později sídlo vlastnily další šlechtické rody jako Sóos (Soosovci) de Poltár, Battik (Battikovci) z Vlkanovej, Schmidegg (Schmideghovci), Róth (Róthovci) a když se dědička róthovského majetku Johanna provdala za hraběte Josefa Telekiho de Szék, přešel do majetku Telekiů (Teleki, Teleky, Telekyovcov). V letech 1576-1612 bylo původní gotické sídlo renesančně rozšířeno, přestavěno a nově opevněno, při čemž získalo současnou čtvercovou dispozici s nárožními věžemi a vodním příkopem. Od roku 1690 až do doby postavení dřevěného artikulárního kostela v roce 1726 se v tomto sídle konaly evangelické bohoslužby, které zde v letech 1690-1695 vykonával farář Ján Simonides. Sklepy kdysi sloužily jako vězení a za Rákocziho povstání počátkem 18. století se zde razily mince. V následujících staletích byl objekt upravován. Ve 20. letech 20. století bylo odstraněno opevnění a objekt byl rozdělen na tři samostatné obytné domy. Po roce 1978 zůstal areál opuštěný a chátral až do počátku 21. století. V současnosti patří společnosti Vodní hrad, s.r.o. Banská Bystrica, která provedla často kritizovanou rekonstrukci, při níž byla téměř polovina areálu nově postavena..
|
Přihlášení |
