
Obec Hronsek se nachází na Slovensku asi 10 km jižně od krajského města Banská Bystrica na levém břehu řeky Hron. V obci stojí několik kulturních památek. Nejznámějšími a nejnavštěvovanějšími z nich jsou dřevěný artikulární kostel s opodál stojící zvonicí, které jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO. Kostel a zvonice jsou přístupny v návštěvních hodinách. Kromě těchto staveb je v Hronseku ještě Soosovsko-Géczyovský barokní kaštěl (zámek) z r. 1775 a goticko-renesanční kaštěl z r. 1576 - Vodný hrad.
Stavba zhotovená z masivního dubového a modřínového dřeva pojme 1100 sedících. Unikátní je použití spojovací techniky hlavních nosných prvků, které jsou spojeny tesařskými spoji a dřevěnými kolíky. Vnitřní klenba má tvar převrácené lodi. Při stavbě byly použity neobvyklé prvky skandinávské architektury, kterou charakterizuje sloupořadí v chóru zdobené iónským ornamentem a přístřešky u vstupu, podle čehož se usuzuje, že na stavbě pracovali řemeslníci ze skandinávských zemí. Jedinečné je i uspořádání lavic na emporách. Oltář má šest vyměnitelných obrazů od mistra Samuela Kialoviča z roku 1771. Nad oltářem jsou andělé držící erby okolních šlechtických rodů, které podporovaly evangelickou církev. Barokní varhany jsou dílem mistra Martina Podkonického z Banské Bystrice z roku 1764.
Tyto evangelické kostely na Slovensku byly povoleny podle usnesení Šopronského sněmu v článcích čili artikulech č. 25 a 26 z r. 1681, podle kterých musela být celá stavba ze dřeva, bez použití jediného železného hřebíku. Musela být postavena za jeden rok bez vchodu směrem do vesnice a bez věže. Habsburští úředníci dělali vše pro to, aby ještě snížili trvanlivost artikulárních staveb. Pro stavbu vybrali místo v blízkosti bažiny a řeky Hron. Stavba byla zahájena 23. října 1725 a na podzim následujícího roku byla dokončena. Při stavbě byly použity neobvyklé prvky skandinávské architektury, podle čeho se usuzuje, že na stavbě zřejmě pracovali řemeslníci ze skandinávských zemí. Současně s kostelem vznikla roku 1726 nedaleká zvonice ve stejném stylu. Při vysvěcení chrámu byly v jeho blízkosti zasazeny tři lípy, které zde rostou dodnes. I přes všechna omezení nebyl kostel nikdy zatopen ani jej nezničil požár a dne 7. července 2008 byl společně se zvonicí zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Stavby dodnes slouží svému původnímu účelu. Konají se zde svatby, pohřby a pravidelné nedělní evangelické bohoslužby..