Zvolenský zámok

Věže byly zřejmě po italském vzoru opatřeny ochozem vysazeným na konzolách. Východnímu křídlu hradu výškově dominuje kaple, jejíž polygonální závěr s opěrnými pilíři vystupoval až k vnějšímu opevnění. Vnější opevnění chránilo vnitřní palácovou část přibližně v osmimetrovém odstupu a tvořilo hlavní obranný prvek hradu. Palácová část byla vybudována s velkými pravoúhlými okny do nádvoří i navenek v patře, v přízemí z obranných důvodů jen s úzkými okénky a štěrbinovými otvory. Vstup do hradu od města ústil do průjezdu uprostřed severního křídla. V tomto křídle, které se vyznačuje největší hloubkou, byly nejreprezentativnější místnosti hradu. V přízemí se zachovala velká síň, zaklenutá na dva středové pilíře, a menší síň. Původní prostory v patře, přístupné samostatným schodištěm, byly upraveny při renesanční přestavbě. Velkou část zabíral plochostropý sál, který navazoval na čtvercovou zaklenutou královskou komnatu s šestidílným oknem. S komnatou sousedila dvoupodlažní kaple s panským patrem (podlouhlý otvor v podlaze opticky a akusticky obě podlaží kaple propojoval). Západní, podélně dvojtraktové křídlo mělo dvorní trakt do nádvoří otevřený masivní hrotitou arkádou. Na konci období středověku byl hrad výrazně goticky upraven. Přibližně v té době nahradil původní opevnění nový okruh hradeb s nárožními věžičkami válcového tvaru a s masivní hranolovou branskou věží v severovýchodním nároží. Další přestavby hradu byly provedeny pod sílící hrozbou tureckého vpádu v období kolem poloviny 16. století. Stavební úpravy, které měly zlepšit obranyschopnost hradu, řídili Francesco de Pozzo a Specie Casa. Všechna křídla byla (po snesení věží) zvýšena o dvě obranná podlaží s arkýřovými okrouhlými věžičkami na nárožích. Nová patra byla zvenčí opatřena řadou střílen. Štítková atika zakrývala pultové střechy spádované do nádvoří, v nádvoří byla postavena nová renesanční arkáda. Vnější fasády hradu byly také vyzdobeny renesančním dekorem kvádrování. Vnější hradba byla zesílena palisádo-hliněným okruhem, jemuž vévodil na sklonku 16. stol. postavený bastion / bolverk na jihozápadní straně, spojený s opevněním města. Když pominula turecká hrozba, byl hrad stavebně upraven pro administrativní potřeby Zvolenské stolice. Stavební úpravy vyvrcholily za Eszterházyů r. 1784 barokní přestavbou kaple, k níž byla na severu připojena účelová přístavba. V 19. stol. byl hrad již využíván pouze příležitostně a postupně pomalu chátral. Byl také poškozen za 2. sv. války. V 60. l. 20. stol. byl zchátralý hrad obnoven podle projektu arch. Karola Chudomelky. Dnes je zde expozice výtvarného umění ze sbírek Slovenské národní galerie.

Mikuláše, o jehož existenci vypovídají písemné prameny z r. 1325 (postaven byl patrně již v polovině 13. stol.). Ze starších staveb byly při archeologickém průzkumu nalezeny základy severní lodě trojlodní baziliky s půlkruhovou apsidou, na kterou navazovala další podélná budova. Z výsledků archeologického průzkumu vyplývá, že starší zástavba zanikla až v souvislosti se stavbou nového královského hradu. Podoba nově vybudovaného hradu odpovídala tomu, že měl sloužit jako občasné sídlo krále a jeho hostů. Před stavbou hradu byla plocha vyvýšeniny, na které hrad stojí, zarovnána. Hrad byl postaven podle vzoru italských městských kastelů, u kterých byl kladen větší důraz na pohodlnost a reprezentativnost sídla než na jeho obranyschopnost. V l. 1440 - 1462 sídlil na zvolenském hradě Jan Jiskra z Brandýsa, po jeho odchodě do jižního Uherska se hrad stal opět královským majetkem. Roku 1490 jej dostala spolu s dalšími statky královna Beatrix, vdova po Matyášovi Korvínovi, jako vdovské zaopatření. Hrad byl v průběhu let několikrát stavebně upraven. V letech 1491 - 1510, poté, co hrad získal do zálohy Jan Thurzo z Betlanovic, bylo sídlo přestavěno v pozdně gotickém slohu, přibližně v té době také nahradil původní opevnění nový okruh hradeb s nárožními věžičkami a s masivní hranolovou branskou věží v severovýchodním nároží. Další přestavby hradu byly provedeny pod sílící hrozbou tureckého vpádu v období kolem poloviny 16. století. Všechna křídla byla zvýšena o dvě obranná podlaží s arkýřovými okrouhlými věžičkami na nárožích, nová patra byla zvenčí opatřena řadou střílen, v nádvoří byla také postavena nová renesanční arkáda (která nahradila původní pavlač na konzolách) a vnější fasády hradu byly vyzdobeny renesančním dekorem. Když pominula turecká hrozba, byl hrad upraven pro administrativní potřeby Zvolenské stolice. Roku 1626 přešel hrad do majetku Esterházyů. Za nich byl hrad stavebně upravován, přestavby vyvrcholily barokní přestavbou kaple r. 1784. Po přesídlení Zvolenské župy (stolice) ztratil hrad svůj někdejší význam. Roku 1805 jej odkoupil stát a poté byl využíván různě (mj. zde byla i kasárna a škola). V l. 1894 - 1906 byl hrad opraven pod vedením Uherské památkové komise podle projektu arch. Otty Sztehly. Za 2. světové války byl hrad poškozen. Po r. 1948 se hrad stal slovenským národním kulturním majetkem. Chátrání hradu zastavila rozsáhlá obnova, započatá r. 1956 - renovace v šedesátých letech 20. století probíhala podle projektu architektů J. Moreňa a ing. Karola Chudomelky. Po jejím dokončení byla na hrad umístěna expozice výtvarného umění (obrazy 14. - 19. stol.) Slovenské národní galerie..