Schönbrunn

měly jeho fasády rokokové doplňky, ty byly na začátku 19. stol. odstraněny. Interiéry jsou i dnes převážně rokokové. V různých částech je zámek dvoupatrový a třípatrový. Hlavní reprezentační sály se nacházejí v prvním patře. V druhém a třetím patře byly ložnice. Jako letní sídlo císařského dvoru musel zámek poskytnout ubytování pro více než 1000 osob. Základní rozvrh je trojkřídlý. Obě boční křídla jsou ale přitom čtyřkřídlá. Obě uzavírají dvojici nevelkých dvorů, navzájem oddělených dělícími trakty. Zatímco východní křídlo má dva stejně veliké dvory, západní křídlo má velký a malý dvůr. Všechny čtyři dvory sloužily především k osvětlení interiérů denním světlem. Boční křídla vystupují před střední křídlo severním směrem v délce necelých 30 m, jsou tedy poměrně krátká. Na severní straně zámku je rozsáhlý čestný dvůr, uzavřený přízemními a jednopatrovými budovami. V nich bylo ubytováno nejvýše postavené dvorní služebnictvo. Na severní straně dvoru je divadlo, otevřené v roce 1747. Za mlada v něm úspěšně zpívala císařovna Marie Terezie. Mezi herci bylo také jejich šestnáct dětí. Stáje, kočárovna a administrativní budovy stojí za oběma bočními stranami čestného dvoru. Tyto budovy vytvářejí dva dvojité koncentrické čtyřkřídlé dvory, to znamená jeden čtyřkřídlý dvůr uvnitř druhého čtyřkřídlého dvoru. Uprostřed hlavního křídla zámku je vstupní portikus s hlavním vstupem. V prvním patře je široký balkón s dvouramenným schodištěm na obou koncích. V této části zámku jsou hlavní reprezentační sály, například velká a malá galerie. V jihovýchodním rohu čestného dvoru stojí zámecká kaple. Ta splývá s tělesem zámku a zvenčí se samostatně neprojevuje. Zámecký park je na jižní straně. Přímé jižní průčelí zámku přerušují tři široké rizality. Dva z nich jsou na obou koncích průčelí. V přízemí středního rizalitu je vstupní portikus a nad ním široký balkón s dvouramenným schodištěm na obou koncích. Vyšší podlaží zámku člení pilastry s iónskými hlavicemi. Střešní parapet má podobu balustrády se sochami a ozdobnými vázami v pravidelných rozestupech. Zámek s parkem stojí na 3 km dlouhé středové ose, orientované ve směru severoseverovýchod-jihojihozápad. Zámek stojí uprostřed této osy v mělkém údolí řeky Wien. Na obou koncích osy proto terén od zámku stoupá. Na jižní straně je tato osa středovou pohledovou osou parku. Nejblíže k zámku je po obou stranách francouzská zahrada s Neptunovou fontánou (Neptunbrunnen). Na návrší za fontánou je taktéž na středové ose klasicistní gloriet. Za zámeckým parkem se po obou stranách osy rozkládají kasárna Marie Terezie (Maria-Theresia-Kasarne). Na severu osa pokračuje přes čestný dvůr do bývalé zámecké aleje, dnešní ulice Schloßallee a do ulice Johnßtrase. Ze severního konce osy se naskýtá pohled dolů na zámek v údolí a na zahradní gloriet, který je pohledově nad zámkem. Schönbrunn je tedy rozsáhlý krajinářský komplex..

V 16. stol. tu stál zámek Katterburg. V roce 1548 jej měl v zástavě vídeňský starosta Hermann Bayer. V roce 1569 jej koupil císař Maxmilián II. (1564-1576). Pozemek byl oplocen a stal se císařským lovištěm. Spoustu času zde trávila císařovna Eleonora Gonzaga (1598–1655), manželka císaře Ferdinanda II. (1620-1637). Po Ferdinandově smrti byl Katterburg její vdovskou rezidencí. Eleonora zámek v letech 1638-1643 rozšířila. V roce 1642 je přitom poprvé uvedeno jméno Schönbrunn (Schöner Brunnen), což znamená Krásný pramen. Podle pověsti zde v roce 1612 císař Matyáš při lovu objevil vodní pramen. Při druhém tureckém obléhání Vídně v roce 1683 byl zámek silně poškozen. Císař Leopold I. (1657-1705) zahájil v roce 1696 stavbu nové velkolepé rezidence. Stavbu vedl Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Zámek měl být větší než Versailles u Paříže. V roce 1700 byla dokončena jeho střední část. V důsledku války o španělské dědictví (1701-1714) byla ale stavba zastavena. Po náhlé smrti císaře Josefa I. se v roce 1711 stal nedokončený zámek vdovským sídlem císařovny Wilhelminy Amalie. Ve zmenšené podobě jej v letech 1740-1750, v době vlády císařovny Marie Terezie (1740-1780), dokončil oblíbený dvorní architekt Nicolo Pacassi. Úpravy ale pokračovaly po celou dobu vlády Marie Terezie. Zámek se stal letním sídlem Habsburků, jejich zimním sídlem byl hrad Hofburg v centru Vídně. Císařovna ve svých pokročilých letech špatně snášela horko, nechala si proto upravit k bydlení část přízemí. Některé z těchto pokojů obsahují krajinné fresky od českého malíře Johanna Wenzela Bergla. V roce 1762 zahrál v zrcadlovém sále šestiletý Wolfgang Amadeus Mozart. V sedmdesátých letech 18. stol. proběhly práce na zámeckém parku. V té době byly postaveny mnohé zahradní stavby, jako Neptunova fontána, gloriet, obelisk a římské ruiny. Po smrti Marie Terezie zůstal zámek nevyužitý, následující panovníci o něj neměli zájem. Život se do Schönbrunnu vrátil až za císaře Františka I. (1792-1835). V letech 1805 a 1809 zde pobyl Napoleon Bonaparte. V letech 1817-1819 byly z fasád odstraněny rokokové ozdobné detaily. Zámecké fasády tehdy dostaly svou dnešní podobu, byly ale natřeny šedou barvou. Tradice žlutých odstínů začala teprve v pol. 19. stol. 18. srpna 1830 se na zámku narodil císař František Josef I. (1848-1916). Ten zde také 21. listopadu 1916 zemřel. Během jeho vlády byl zámek opět významným císařským sídlem. Svá poslední léta trávil císař výhradně v Schönbrunnu. V roce 1918 zde abdikoval poslední rakouský císař Karel I. Od té doby patří zámek státu. Po 2. světové válce, v letech 1945-1955, byla na zámku britská delegace a britská vojenská posádka. Tyto síly byly součástí spojenecké komise v Rakousku. Od roku 1955, po obnovení Rakouské republiky, slouží zámek jako muzeum. Od roku 1996 je spolu s parkem na seznamu světového dědictví UNESCO..