Průčelí na Abraham-und-Sancta-Clara-Gasse
© Luděk Vláčil 12/2019
Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska a od 1. ledna 1922 také jednou z jeho spolkových zemí, která je obklopena územím spolkové země Dolní Rakousy. Vídeň rozkládající se kolem řeky Dunaj je největším rakouským městem a politickým, hospodářským i kulturním centrem. Město má dnes přibližně 1,8 milionu obyvatel, z čehož je 49% přistěhovaleckého původu. Vídeň má mnoho památek a její historické centrum bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V době Rakousko-uherské monarchie, kdy byla Vídeň hlavním městem, zde vzniklo mnoho paláců většiny významnějších šlechtických rodů. Jedním z těchto sídel je i Lichtenštejnský palác (městský palác) stojící mezi ulicemi Abraham-und-Sancta-Clara-Gasse, Bankgasse a Löwelstraße, kam je situováno hlavní průčelí. Kromě tohoto sídla vlastnili Lichtenštejnové ve Vídni také palác v ulici Herrengasse (zbořen 1913) nebo zámek přezdívaný "zahradní palác" při ulici Fürstengasse. Objekt, jenž je stále v majetku rodu, bývá příležitostně přístupný veřejnosti. Konají se zde i různé akce a některé prostory jsou k pronájmu.
Palác začal stavět roku 1691 Dominik Ondřej I. z Kounic (1654-1705) pod vedením Domenika Martinelliho podle projektu Enrica Zuccalliho. Kamenické práce provedl Michael Khöll z Vídně a kaisersteinbruchští mistři Ambrosius Ferreti, Giovanni Battista Passerini a Martin Trumler. V roce 1694 koupil rozestavěný palác kníže Jan Adam I. z Lichtenštejna (1662-1712) s úmyslem vybudovat rodové sídlo. ...Stavbu dokončili Gabriele di Gabrieli a Domenico Martinelli v roce 1705. Práce pokračovaly zřejmě do roku 1711. Tento objekt je považován za první stavbu vrcholného baroka ve Vídni. V hlavním průčelí do Bankgasse vytvořil Martinelli monumentální barokní portál. Průčelí do Minoritenplatzu a schodiště provedl společně s Johannem Lucasem von Hildebrandt. Sochařská výzdoba průčelí, atika a vnitřní prostory jsou dílem Giovanni Giulianiho. Štukovou výzdobu zhotovil Santino Bussi. Hlavní schodiště z kaisersteinského mramoru zhotovené v roce 1699 je dílem Michaela Kholla a Wolfganga Steinböcka. Na konci 18. století ztratil palác na Bankgasse pro rodinu Lichtenštejnů svůj význam a roku 1806 byla odstěhována i lichtenštejnská obrazová galerie. Následně byl palác pronajímán a později zde sídlila například ruská ambasáda. V letech 1836-1847 nechal kníže Alois II. z Lichtenštejna přestavět interiéry paláce podle plánů Petra Huberta Desvignes. Na konci II. světové války byla budova poškozena. Provizorní zabezpečení budovy proběhlo hned po skončení války, ale k rekonstrukci došlo až v letech 1974-1976. V roce 2004 byla knížecí obrazárna přemístěna do lichtenštejnského zahradního paláce a následně byla zahájena celková rekonstrukce budovy. Po téměř čtyřleté rekonstrukci se 9. dubna 2013 konalo slavnostní znovuotevření sídelního paláce knížat z Lichtenštejna. Objekt, jenž je stále v majetku rodu, bývá příležitostně otevřen veřejnosti..
|
Přihlášení |
