
Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska ležící na území spolkové země Dolní Rakousy. Vídeň rozkládající se kolem řeky Dunaj je největším rakouským městem a politickým, hospodářským i kulturním centrem. Město má dnes přibližně 1,8 milionu obyvatel. Vídeň má mnoho památek a její historické centrum bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V době Rakousko-uherské monarchie, kdy byla Vídeň hlavním městem, zde vzniklo mnoho paláců a zámků většiny významnějších šlechtických rodů. Jedním z největších zámeckých komplexů je Belveder, který stával původně mimo město. Areál dlouhý přes 1 km tvoří dvě hlavní budovy, Dolní Belveder a podstatně větší a honosnější Horní Belveder, oranžérie, stáje a zahrady. Oba zámky jsou přístupné veřejnosti za poplatek v návštěvních hodinách. V jejich interiérech je muzeum umění. Zahrady jsou přístupné zdarma. Do zámeckého areálu, ležícího jihovýchodně od centra mezi Schwarzenberským palácem a klášterem salesiánů, vedou tři vchody. Jeden k Hornímu Belvederu je z ulice Prinz-Eugen-Straße a k Dolnímu Belvederu vedou dva z ulice Rennweg.
století zde pravděpodobně založil architektonicky řešenou zahradu. Stavbou sídla byl pověřen autor mnoha významných staveb, architekt Johann Lukas von Hildebrandt. Výstavba dolního Belvederu byla zahájena v roce 1712 (někdy se uvádí 1714) a dokončena 1716. V roce 1717 začínají práce na Horním Belvederu. Postupně tak 0,5 km jižně od městských hradeb vznikl zámecký komplex skládající se z Horního a Dolního Belvederu, oranžérie, palácových stájí a zahrad. Terasovitý barokní zámecký park vytvořil francouzský zahradní architekt Dominique Girard, který své znalosti získal při práci ve Versailles. Park zdobí velké množství fontán a mytologických soch. V roce 1719 byl na Horním Belvederu přijat turecký velvyslanec Ibrahim Pasha. Roku 1720 je Carlo Carlone, průkopník rokokového stylu, pověřen zhotovením stropní fresky v mramorové síni Horního Belvederu. K dostavbě horního zámku došlo v roce 1723. Pro špatnou stabilitu byl Hildebrandtem v roce 1732 upraven přízemní sál Horního Belvederu do dnešní podoby. Dne 21. dubna 1736 zemřel princ Evžen Savojský ve svém vídeňském městském paláci a dědičkou se stává jeho neteř princezna Victoria. V roce 1752 Dolní Belveder získala Marie Terezie. Do Horního Belvederu byla v roce 1776 umístěna císařská obrazová galerie a roku 1781 byla otevřena pro veřejnost. Roku 1896 budova prochází rekonstrukcemi vedenými architektem Emilem von Försterem. V roce 1903 se v Dolním Belvederu otevírá Moderní galerie jako státní muzeum. Během II. světové války obě hlavní budovy utrpěly značné škody. Části Mramorové síně v Horním Belvederu a Groteskní sál v Dolním Belvederu byly poškozeny při bombardování. Dnes areál slouží jako Belvedere muzeum..