
Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska ležící na území spolkové země Dolní Rakousy. Vídeň, rozkládající se kolem řeky Dunaj, je největším rakouským městem a politickým, hospodářským i kulturním centrem. Má mnoho památek a její historické centrum bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Mezi výraznými dominantami převažují sakrální stavby. Jedna z nich stojí na náměstí Michaelerplatz v úplném centru města a je jím římskokatolický kostel sv. Michala, který je jedním z nejstarších kostelů ve Vídni a k němu přiléhá klášter se vstupem z ulice Habsburgergasse. Kostel je známý především svými katakombami s mumiemi.
Michal pochází z roku 1525. Současný vzhled hlavní fasády je z roku 1792, kdy byla přestavěna v klasicistním slohu podle návrhu Ernesta Kocha. Hlavní oltář navrhl v roce 1782 Jean-Baptiste d´Avrange. Vrcholem vysokého oltáře je Maria Candia, byzantská ikona Panny Marie, patřící do krétské hagiografické školy, nesená dvěma archanděly. Od oltáře se zvedá monumentální štuková rokoková plastika Pád andělů (1782) od sochaře Karla Georga Merville. Představuje oblak s anděli a cherubíny, padajícími ze stropu směrem k zemi. Jižní kaple postavená kolem roku 1350 zůstala nezměněna a uchovala si svůj středověký vzhled. V kostele se nacházejí zlacené barokní varhany z roku 1714 od Johanna Davida Siebera, které jsou největšími barokními varhany ve Vídni. Ke kostelu přiléhá čtyřpodlažní klášterní budova s nádvořím na jehož fasádě jsou sluneční hodiny z ruku 1711. Pokladem kláštera je krásná barokní knihovna barnabitů z 1. poloviny 18. století s množstvím cenných knih..
Byl postaven v pozdně románském až raně gotickém slohu, jako trojlodní, někdy kolem let 1220-1240 snad na místě staršího chrámu. Existuje dokument, který klade založení stavby do roku 1221, ale jde o fulzum ze 14. století. První věrohodná písemná zmínka o kostele pochází z roku 1267 od faráře Gerharda von Siebenbürgen. V letech 1275, 1319 a 1327 kostel zasáhl požár. Původní románská apsida byla v letech 1327-1340 nahrazena raně gotickým sborem. V roce 1508 byl Maximiliánem I. zrušen hřbitov kolem kostela. Následně pod kostelem vzniky katakomby pro bohaté, do níž se začalo pohřbívat v roce 1560. Na konci 16. století byla po zemětřesení vysoká polygonální gotická zvonice renesančně přestavěna. Za třicetileté války pozval císař Ferdinand II. do Vídně řád italských barnabitů ve snaze reformovat katolickou církev. Roku 1626 jim byla svěřena farnost sv. Michala a vedle kostela vznikl úpravou původní fary a školy klášter barnabitů. Kostel sv. Michala byl - kromě kostela sv. Augustina - druhým dvorním farním kostelem Habsburských císařů a to až do roku 1784. V roce 1792 byla postavena hlavní fasáda v klasicistním slohu podle návrhu Ernesta Kocha. V roce 1920 řád barnabitů opustil Vídeň a dnes chrám sv. Michala slouží jako farní a klášterní kostel salvatoriánům (Společnost Božského Spasitele)..