katedrála sv. Štěpána

Chrám má celkem čtyři věže: nejvyšší je Jižní věž vysoká 136,4 metrů, Severní věž nebyla dokončena a je vysoká pouze 68 metrů. Jižní věž je mistrovským dílem své doby. Navzdory své velké výšce je základ hluboký necelé čtyři metry. V jižní věži je celkem 13 zvonů. Nejstarší částí katedrály je dolní část západního průčelí z 13. století s Obří bránou a dvěma 65 metrů vysokými Pohanskými věžemi. Ve stěně při severním okraji Obří brány, jsou zasazeny dvě ocelové tyče, jejichž délka určovala míru platnou ve městě. Významnou částí katedrály je její střecha s charakteristickým proužkovaným motivem. Nad jižní stranou chóru je z barevných tašek vyobrazen erb císaře Františka I., nad severní stranou znak Vídně a Rakouska. Interiér dlouhého trojlodí je zaklenutý síťovou klenbou. Sloupy jsou velmi bohaté skulpturální výzdobou. Střední loď je věnována Kristu, svatému Štěpánu a všem svatým, severní loď Panně Marii a svatým ženám, a jižní loď apoštolům. Hlavní oltář je raně barokní mistrovské dílo z mramoru a kamene. Oltářní obraz zobrazuje kamenování svatého Štěpána před jeruzalémskými hradbami. Hodnotným dílem je pozdně gotická kazatelna z konce 15. století. K východní straně jižní věže přiléhá kaple svaté Kateřiny a u východní strany severní věže se nachází kaple svaté Barbory..

V roce 1147 byl nový románský kostel vysvěcen pasovským biskupem Reginbertem Hagenavským. Z této románské stavby se dodnes zachovaly pouze části základů. V letech 1230–1245 došlo k pozdně románské rozšířující přestavbě. Z této doby pochází tzv. westwerk, tvořený dvěma Pohanskými věžemi a Obří branou. Po požáru v roce 1258 byla budova opravena a nově vysvěcena v roce 1263. V roce 1304 byla zahájena gotická rozšiřující přestavba. K východní straně byla přistavěna trojlodní hala tzv. Albertinský chór. Dne 23. dubna 1340 byl chór slavnostně vysvěcen pasovským biskupem Albertem II. Za vlády Rudolfa IV. byl 7. dubna 1359 položen základní kámen velké gotické přístavby s kryptou. Když Rudolf v roce 1365 nečekaně zemřel, byl pohřben v chóru. Nejdůležitějším stavebním projektem v katedrále bylo zahájení výstavby jižní věže. V roce 1407 věž dosahovala do výšky střechy kostela. Stavbu komplikovaly četné změny plánů. Věž dokončil v roce 1433 Jan z Prachatic. Do roku 1439 byla nejvyšší v Evropě. O významu stavby svědčí to, že v následujících staletích nesměl být v celém monarchii postaven žádný kostel vyšší než jižní věž vídeňské katedrály. Stavba části lodi byla dokončena roku 1440 pod vedením Mathese Helblinga. Ve stavbě pokračoval Hans Puchsbaum, který projektoval severní věž, jejíž základní kámen byl položen roku 1450. Samotnou stavbu zahájenou teprve v roce 1467 vedl Laurenz Spenning. V roce 1469 se chrám stal sídelní katedrálou vídeňských biskupů a později arcibiskupů. Roku 1474 byla dokončena loď. Na počátku 16. století se zastavila výstavba severní věže a v roce 1578 byla ukončena renesanční kupolí od Hanse Saphoye. V dubnu 1945 chrám zasáhl požár, který zničil celý krov, klenba nad chórem se zřítila, byla zničena císařská empora, varhany a velký zvon Pummerin. Dne 23. dubna 1952 byl opravený chrám slavnostně otevřen..