© Milan Caha 03/2016
Piaristé přišli do Polska z Moravy roku 1642 a o založení svého působiště v Krakově usilovali již od poloviny 17. století. Král Jan II. Kazimír jim roku 1654 udělil privilegium k nabývání nemovitostí a pozemků v Krakově. Po počátečním působení na Kaziměři získali dům mezi Floriánskou branou a ul. Sławkowskou; jeho převod na řád proběhl na přelomu let 1673–1674. Roku 1682 získali povolení ke zřízení domácí kaple zasvěcené Proměnění Páně. Kaple předcházela výstavbě dnešního kostela. Přípravy na stavbu nového chrámu probíhaly od počátku 18. století. Piaristé postupně získali potřebný pozemek a odstranili starší zástavbu. Stavba kostela podle projektu krakovského architekta Kacpra Bażanky byla zahájena roku 1718. Základní kámen byl podle řádové dokumentace posvěcen roku 1724; chrám byl dokončen a 28. května 1728 vysvěcen pod dvojím zasvěcením Proměnění Páně a Ochrany Panny Marie Královny Polska. Na výzdobě kostela se podílela skupina umělců působících v okruhu pozdně barokního Krakova. Malířskou výzdobu vytvořil zejména moravský malíř Franz (Franciszek) Eckstein, na některých částech se podílel také Joseph (Józef) Piltz; sochařskou a štukovou výzdobu spojované s interiérem provedli mimo jiné Christian (Chrystian) Bola a Jakub Hoffman. Eckstein pracoval na freskové výzdobě několik let a její vznik je kladen do první poloviny 18. století. Součástí komplexu byl rovněž dolní kostel s kryptou, jehož oltář byl konsekrován roku 1733. Podzemní prostor sloužil k pohřebním účelům a k liturgickým obřadům spojeným s pašijovou úctou. Významnou pozdější stavební etapou bylo vybudování současného průčelí podle návrhu architekta Francesca Placidiho v letech 1759–1761. Roku 1866 byl horní kostel krátce využíván jako vojenský sklad, v únoru 1867 byl opět navrácen bohoslužebnému provozu. Po zrušení řádové správy v roce 1864 přešly některé klášterní objekty pod městskou správu, avšak působení piaristů v komplexu se následně podařilo obnovit. V letech 1879–1880 se rektor Adam Słotwiński zasadil o obnovu piaristického komplexu. Roku 1880 vznikla západně od kostela nová budova konviktu podle projektu Stefana Żołdaného, zatímco východní část někdejšího klášterního areálu byla roku 1875 zakoupena Władysławem Czartoryskim a stala se součástí areálu pozdějšího Muzea knížat Czartoryských. Kostel a kolej byly následně opakovaně opravovány, mimo jiné v letech 1927–1933. Během druhé světové války zůstal piaristický komplex jedním z míst, kde pokračovala činnost řádu a po určitou dobu zde fungovala také obecná škola. Po roce 1945 kostel nadále sloužil bohoslužebným účelům.
