invalidovna Kilmainham

Kilmainham je klasicistní jednopatrová čtyřkřídlá stavba s centrálním nádvořím a přízemní arkádou ve všech křídlech s výjimkou toho severního. Severní křídlo zaujímá velký sál, kaple a hodinová věž. Ostatní tři křídla obsahovala obytné a provozní prostory. Vstupní brány jsou ve středu východního a západního křídla. Severní křídlo je veřejnosti přístupné při návštěvě koncertů. Vstup do muzea moderního umění je v protějším jižním křídle z nádvoří. Severně od invalidovny se pod terasní zdí rozkládá francouzská zahrada. Z terasy je na ni nádherný výhled. Dál na sever je vidět zeleň parku Phoenix. Sestup do zahrady je dvouramenným schodištěm. Na západ od zahrady je rozsáhlá travnatá plocha, pozůstatek bývalých pozemků invalidovny. Od západní brány invalidovny vede alej k branské věži Richmond. Věž je z roku 1812 a původně stála u řeky na cestě z Dublinu, kde sloužila jako vstupní brána do areálu invalidovny. Po otevření železniční stanice Kingsbridge (dnes Heuston) na pozemcích invalidovny v roce 1846 začala brána překážet dopravě z města a tak byla rozebrána a znovu postavena na dnešním místě. U severovýchodního nároží invalidovny stojí dům správce invalidovny (Deputy Master’s House) z roku 1763. Dnes jsou v něm volně přístupné výstavní prostory. Tento dům stojí na terase nad zahradou, odkud je na něj stejně jako na invalidovnu krásný pohled. U jihovýchodního nároží invalidovny stojí dům z roku 1805, který byl sídlem úřadu hlavního vojenského správce (Adjutant General’s Office), dnes veřejnosti nepřístupný. Pozemky invalidovny pokračovaly dál na východ k dnešní železniční stanici Heuston. Zde dosud stojí zpustlá ošetřovna na křižovatce Military Road a St. John’s Road West..

Zmíněný kostel tu stál před příchodem Vikingů v 9. stol. Vikingové z Dublinu tu měli rozsáhlý hřbitov, největší mimo Skandinávii. Pohřební procesí mohlo být vedeno loděmi po řece Liffey z města 2,5 km proti proudu a pak pěšky do mírného kopce na hřbitov. Hřbitov se dnes jmenuje Bully’s Acre, leží západně od invalidovny a je nejstarším hřbitovem v Dublinu. Na místě invalidovny stála od roku 1174 komenda templářů, která od roku 1310 patřila johanitům. Nechal ji založit normanský dobyvatel Irska Richard de Clare, přezdívaný Strongbow (Silný luk). Komenda zanikla po protestantské reformaci v době vlády Jindřicha VIII. Anglického (1509-1547). Invalidovnu (domov pro invalidní a vysloužilé vojáky) nechal ke konci 17. stol. postavit Jakub Butler, vévoda z Ormondu a irský královský místodržící, na příkaz anglického krále Karla II. Projektantem byl Vilém Robinson. Stavba byla zahájena v roce 1680 a dokončena v roce 1684. Pokročilé 17. stol. a 1. pol. 18. stol. bylo obdobím výstavby invalidoven napříč Evropou. Například majestátní pařížský Hotel des Invalides je z roku 1675. Chelsey Royal Hospital v Londýně je z roku 1682 a vznikal ve stejné době jako Kilmainham, taktéž z popudu krále Karla II. Anglického. Pražská Invalidovna vznikla v letech 1731-1737. Kilmainham sloužil svému účelu až do dvacátých let 20. stol. Vysloužilí vojáci se při vstupu do invalidovny vzdali svého důchodu výměnou za bezplatné ubytování, zdravotní péči, oblečení a stravu. Každý den probíhal podle stanoveného řádu. Po vyhlášení irské nezávislosti v roce 1922 museli britští vojáci Irsko opustit. V letech 1931-1950 byla invalidovna využita jako velitelství irské policie (An Garda Síochána) a poté jako skladiště národního muzea. V průběhu 20. stol. se stav budovy postupně horšil, až byla nakonec vládou v osmdesátých letech nákladně opravena. Poté sloužila jako národní centrum kultury a umění. Od roku 1989 je v ní muzeum moderního umění. Součástí invalidovny byly rozsáhlé pozemky v jejím okolí, které na severu sahaly až k řece Liffey. Na severním konci francouzské zahrady byl někdy kolem roku 1734 postaven zahradní dům. O pozemky mezi zahradou a řekou invalidovna přišla při výstavbě železniční stanice Kingsbridge (dnes Heuston) v roce 1846. U severovýchodního nároží invalidovny byl v roce 1763 postaven dům správce invalidovny (Deputy Master’s House). Ten stojí na místě skladiště střelného prachu, jehož budova byla stržena v roce 1762. Projektantem nového domu byl Jan Magill (1703-1775). Dům byl prodloužen v roce 1797 a v roce 2000 přestavěn k výstavním účelům. U jihovýchodního nároží invalidovny stojí dům, který byl sídlem úřadu hlavního vojenského správce (Adjutant General’s Office). Dům byl postaven v roce 1805 podle návrhu Francise Johnstona (1760-1829). Od konce 18. stol. bylo zvykem svěřit roli správce invalidovny hlavnímu vojenskému správci britských sil v Irsku. Tento úřad měl na starosti administrativní vedení britských sil v Irsku a invalidovna tak byla jen jeho okrajovou záležitostí. To v 19. stol. budilo nevoli, poněvadž podle původní královské zakládací listiny invalidovny měly všechny stavby na jejím území sloužit potřebám vojáků na odpočinku..