Rathfarnham Castle

Přízemí sloužilo provozním účelům. Původně tu byla kuchyně ve valeně klenuté místnosti, kde je dnes pokladna. Hlavní vchod je v prvním patře severního průčelí zámku. K úzkým vstupním dveřím vede přímé schodiště. Vchod kryje malý otevřený portikus spočívající na čtveřici sloupů. Všechna průčelí mají ozdobné horizontální dělení pater pomocí úzkých říms. Zdivo každého vyššího patra nad římsou mírně ustupuje dovnitř. Pouze přízemí není od prvního patra římsou děleno. Podobné horizontální dělení mají shodou okolností také věže Kremnického hradu na Slovensku. Střecha zámku je podobně jako u starších hradů zapuštěná uvnitř obvodového zdiva. Tento prvek je typický pro historické stavby v této části Evropy. Střecha tak byla lépe chráněná a nepřítel měl menší šanci ji poškodit nebo zapálit. Obránci naopak mohli případný požár včas uhasit. Na poprsní zdi střechy jsou dnes okrasné vázy. Krov byl dendrochronologicky datován do roku 1583. Je tedy původní, což znamená, že zámek během válek v polovině 17. stol. nevyhořel. Na severovýchodní věži je dosud možno vidět ostění původních, dnes zazděných oken z 16. stol. V interiéru jsou poodhaleny některé původní střílny. Na rozdíl od středověkých střílen šlo o střílny pro ruční palné zbraně. Takové střílny normálně měly pouze malé čtvercové či kruhové otvory k protažení hlavně. Interiéry zámku jsou rozděleny na dvě části téměř 3 m silnou příčkou, orientovanou východo-západním směrem. Dnes se jeví jako předimenzovaná. Původně v ní mohla být přímá schodiště mezi patry. Její východní konec dnes zaujímá dvouramenné schodiště. K jihozápadní věži bylo v 18. stol. přistavěno přízemní křídlo s kuchyní, dnes je v něm občerstvení. Poblíž severozápadního nároží zámku jsou za plotem zříceniny stájí a jiných hospodářských budov. Ty bohužel nebyly zahrnuty do programu renovace. V bezprostředním okolí zámku je malý park, pozůstatek původního rozsáhlého parku..

Alžbětinský renesanční zámek nechal na nově získaných pozemcích postavit arcibiskup a irský kancléř Adam Loftus v roce 1583. Alžbětinská doba odpovídá době vlády královny Alžběty I. Anglické (1558-1603). Zámek je druhem stavby v Irsku známé jako opevněný dům (fortified house). Tento druh stavby byl přechodem mezi staršími hrady a tvrzemi (věžovými domy) a pozdějšími zámky. I přesto že byl kladen důraz na pohodlí, opevněný dům stále obsahoval střílny, podsebití a v případě Rathfarnhamu také flankovací věže (bašty) k bočnímu ostřelování. Opevnění zámku bylo testováno během Devítileté války v roce 1600, kdy na Rathfarnham zaútočili irští rebelové z nedalekého pohoří Wicklow. V roce 1641, za dalšího Adama Loftuse (zemřel 1641), zámek odolal útoku irského vojska během celonárodní vzpoury. Ta začala v Ulsteru jako etnický a náboženský spor mezi Iry na jedné straně a skotskými novousedlíky na straně druhé. Vzpoura pak přerostla v Irskou konfederační válku (1641-1653), boj všech irských katolíků za nezávislost. V letech 1641-1647 byl zámek obsazen anglickým královským vojskem. V této době zároveň probíhala Anglická občanská válka (1642-1651) mezi příznivci anglického krále (royalisty) a anglickým parlamentem. Anglické královské vojsko se v roce 1647 vzdalo Dublinu. Zámek pak obsadilo anglické parlamentní vojsko, které tu zůstalo do roku 1649. Royalisti jej znovu obsadili bez boje na pár dnů v srpnu 1649, těsně před bitvou v nedalekém Rathmines. Parlamentní vojsko bitvu vyhrálo a vzápětí zámek znovu obsadilo. Paní Dorota, vdova po Arturu Loftusovi (zemřel 1659) získala zámek spět v roce 1659. Její syn, další Adam Loftus, zahynul v roce 1691 při obléhání Limericku. Dělová koule mu urazila hlavu. Na začátku 18. stol. byl majitelem zámku Filip Wharton. Ten jej musel pro dluhy v roce 1723 prodat. Majitelé se pak střídali. Na zámku ale žili jejich bohatí nájemníci. V letech 1711-41 to byl Eduard Worth, v letech 1742-46 Jan Hoadly, arcibiskup z Armagh. V letech 1746-67 zde žila arcibiskupova dcera Sarah a její manžel Bellingham Boyle. Právě tito nájemníci nechali sídlo přestavět na klasicistní gregoriánský zámek. Při této přestavbě došlo mimo jiné k zazdění střílen a k výměně oken. Stavba tak přišla o své obranné prvky a nabyla svou dnešní podobu. V roce 1767 panství zakoupil Mikuláš Hume-Loftus, druhý hrabě z Ely, potomek původního majitele Adama Loftuse. Mikuláš zemřel v roce 1769. Dalším majitelem byl jeho strýc Jindřich Loftus (zemřel 1783). Ten zahájil rozsáhlou přestavbu zámeckých interiérů. Na přestavbě se podíleli přední architekti Vilém Chambers a Jakub Stuart. V roce 1812 potomci Loftusů, markýzové z Ely, pronajali panství v Rathfarnhamu rodině Roper. Zámecký park se stal orným polem a zámek začal chátrat. Markýzové jej nakonec prodali Blackburnům v roce 1852. Ti jej vlastnili do roku 1913. Poté byl zámecký park rozdělen na tři díly. Z východní části se stalo golfové hřiště, dnešní Castle Golf Club. Severní část parku byla postupně zastavěna domy a jihozápadní část se zámkem koupili jezuité. Ti k zámku přistavěli boční křídla viditelná na starých fotografiích. Postavili si tu i seizmograf, zámek se tak stal na nějakou dobu celonárodní seizmickou stanicí. V roce 1986 jezuité zámek prodali stavební firmě Delaware Properties. Veřejnost se obávala jeho demolice, což vedlo k jeho zakoupení státem v roce 1987. Při následné rekonstrukci mu byl navrácen vzhled z 18. stol. Moderní jezuitská zástavba přitom byla zbourána. Veřejnosti byl zámek otevřen 16. října 2015. Dnes se o něj stará státní památková péče OPW (Office of Public Works)..