Leixlip

Řeka Liffey omývá východní stranu hřbetu, zatímco řeka Rye jeho severní konec. Poloha někde u vody je pro anglonormanské hrady v Irsku příznačná. Řeka Liffey je až sem splavná, hrad proto mohl být zásobován říčními loděmi přímo z námořního přístavu v Dublinu. To byla ve středověku veliká výhoda. Původní dřevěný hrad chránil příkop s valem, zemní opevnění ale během zámeckých a parkových úprav v novověku zcela zaniklo. Z kamenného hradu se dochovala především válcová flankovací věž v západním pravoúhlém rohu opevnění. Na ni navazuje severozápadní a jihozápadní hradba hradního jádra. Obě hradby dnes slouží jako vnější průčelí zámku. Zhruba dvoukřídlý zámek je postaven v georgiánském novogotickém stylu. Gotický dojem vytvářejí neomítnutá kamenná průčelí a některá hrotitá okna zámku. Naproti tomu georgiánský dojem vytvářejí obdélná okna hradní věže. Obě zámecká křídla obsahují původní středověké části hradu, které stály podél severozápadní a jihozápadní hradby jádra hradu. K oběma koncům křídel jsou kolmo přistavěny další obdélné trakty zámku. Obě křídla zámku se setkávají v západním rohu dispozice u hradní věže. Od západu stoupá k zámku příjezdová vozovka. Věž a severozápadní průčelí proto slouží jako hlavní reprezentační části zámku. Hlavní vstup je v severozápadním průčelí. Na protější východní straně zámku jsou další menší přístavby a dva malé dvorky. Zámek stojí v anglickém parku. Jihozápadně od něj jsou v parku roztroušené bývalé hospodářské budovy. Jižně od zámku je zdí uzavřená zahrada. Severní a západní svahy kopce pokrývá listnatý les. Hradní věž se skarpem je také součástí obytných prostor zámku. Obytná byla určitě i ve středověku, šlo by tak o válcový hradní donjon. Její vnitřní průměr je 6,7 m, síla zdí 1,2 m. Zdivo bylo určitě při zámecké úpravě zevnitř ubráno při rozšiřování interiéru. Donjon mohl být buďto jedinou nebo hlavní věží hradu. Leixlip je proto na seznamu irských hradů s válcovými donjony, viz tabulka ve foto souboru hradu Dundrum. Na seznamu válcových donjonů ji má irský kastelolog Tadhg O’Keeffe (Ireland Encastellated AD 950-1550, Insular Castle-Building in its European Context, str. 137). Ten věž datuje do doby před rokem 1210. Umístění donjonu v pravoúhlém nároží hradby je nápadně podobné hradu Buttevant v hrabství Cork. Půdorys donjonu na zámku Leixlip je ale směrem k východu protažen do tvaru podkovy. Úzký krček mohl původně obsahovat točité schodiště a předsíně. Věž mohla být plně kruhová, při zámecké úpravě mohla být odbouráním zdiva otevřená do krčku. (Průměr a síla zdí donjonu, zdroj: irský památkový katalog https://heritagedata.maps.arcgis.com/apps/webappviewer/index.html?id=0c9eb9575b544081b0d296436d8f60f8)..

Při válečných výpravách dál do vnitrozemí ostrova zde proto museli Vikingové bezpečí svých lodí opustit. V lesích a bažinách ve vnitrozemí ostrova na ně čekali Irové, kteří byli dobře vycvičení v partyzánském vedení války. Vikingové zde patrně již v 9. století založili první osadu, která stála na hranici jejich území s centrem v Dublinu. Hraničním osídlením byl Leixlip i od 1. poloviny 14. století, kdy se zhroutila první anglonormanská (anglická) kolonizace Irska. Angličané pak až do 16. století kontrolovali pouze Koloví na východním pobřeží Irska. Vodopád Lososí skok dnes již neuvidíme, v roce 1945 jej pohltila nevelká přehrada. Anglonormané (Angličané) zahájili invazi do Irska v roce 1169. V roce 1172 založil Anglonorman Adam de Hereford první dřevěný hrad na místě dnešního zámku. Pod jménem Hernie či Ernia je hrad zmiňován v listině z doby před rokem 1212. Adam de Hereford v té době převedl některé své majetky na opatství svatého Tomáše. V listině je zmíněna hradní kaple svatého Patrika a ke hradu náležející hospodářský dvůr. Opatství dostalo i některé části hradu. Hradní kaple byla proto z převodu do jejich vlastnictví výslovně vyloučena. Kolem roku 1252 přesel hrad do rukou rodu Pippard. Ralph Pippard převedl v roce 1302 všechny své majetky v Irsku do rukou anglického krále. V letech 1303-1304 proběhla rekonstrukce královského hradu. Byla přitom postavena nová kuchyně. V roce 1331 svěřil anglický král Eduard III. (1327-1377) hrad s panstvím Rogeru Outlaw, převoru opatství Kilmainham. Johanité z Kilmainhamu patrně drželi Leixlip až do 2. poloviny 15. století. V roce 1479 bylo panství svěřeno Tomáši Daniel, pánu z Rathwire. V roce 1496 je anglický král Jindřich VII. (1485-1509) převedl do rukou mocného Geralda FitzGeralda, osmého hraběte z Kildare (žil 1456-1513). V roce 1536 byl ale Leixlip FitzGeraldům za jejich vzpouru odebrán. Dalšími držiteli byli Matyáš King, Jan Alen a Vilém Vernon. V roce 1507 jej získal Mikuláš White. Jeho potomci drželi Leixlip až do 18. století. Dalšími majiteli byl rod Conolly. Od 17. století byl hrad postupně přestavěn na zámek. Poslední veliká přestavba proběhla v roce 1837. V roce 1958 koupil zámek Desmond Walter Guinness (1931-2020), potomek Artura Guinnesse (1725-1803), zakladatele slavného rodinného pivovaru. Po Desmondově smrti zámek připadl jeho druhé ženě Penelope Cuthbertson. Po ní zámek zdědí Desmondův syn Patrick Guinness (narozen 1956) z jeho prvního manželství..