Pohled na zámek s hradní věží od západu.
© Pavel Semple 08/2016
Hrad zaujal polohu na konci terénního hřbetu nad soutokem řek Liffey a Rye. Směrem k jihu terén od hradu pozvolna stoupá. Řeka Liffey omývá východní stranu hřbetu, zatímco řeka Rye jeho severní konec. Poloha někde u vody je pro anglonormanské hrady v Irsku příznačná. Řeka Liffey je až sem splavná, hrad proto mohl být zásobován říčními loděmi přímo z námořního přístavu v Dublinu. To byla ve středověku veliká výhoda. Původní dřevěný hrad chránil příkop s valem, zemní opevnění ale během zámeckých a parkových úprav v novověku zcela zaniklo. Z kamenného hradu se dochovala především válcová flankovací věž v západním pravoúhlém rohu opevnění. Na ni navazuje severozápadní a jihozápadní hradba hradního jádra. Obě hradby dnes slouží jako vnější průčelí zámku. Zhruba dvoukřídlý zámek je postaven v georgiánském novogotickém stylu. Gotický dojem vytvářejí neomítnutá kamenná průčelí a některá hrotitá okna zámku. Naproti tomu… číst dále
Jméno Leixlip pochází z vikingského lax hlaup (v runovém písmu ᛚᛅᚼᛋ ᚼᛚᛅᚢᛒ), což znamená Lososí skok. Irské jméno Léim an Bhradáin a latinské jméno Saltus salmonis jsou přímé překlady. Až sem mohli Vikingové doplout na lodích po řece Liffey k nízkému vodopádu, který museli lososi proti proudu přeskočit. Při válečných výpravách dál do vnitrozemí ostrova zde proto museli Vikingové bezpečí svých lodí opustit. V lesích a bažinách ve vnitrozemí ostrova na ně čekali Irové, kteří byli dobře vycvičení v partyzánském vedení války. Vikingové zde patrně již v 9. století založili první osadu, která stála na hranici jejich území s centrem v Dublinu. Hraničním osídlením byl Leixlip i od 1. poloviny 14. století, kdy se zhroutila první anglonormanská (anglická) kolonizace Irska. Angličané pak až do 16. století kontrolovali pouze Koloví na východním pobřeží Irska. Vodopád Lososí skok dnes již neuvidíme, v roce 1945 jej pohltila nevelká přehrada.… číst dále
|
Přihlášení |
