
Pohřební mohyla se nachází na vrcholu kopce Tibradden jižně od Dublinu. Okolo mohyly vede turisticky značená cesta Dublin Mountains Way. Ta má na délku přibližně 42 km. Vede od východu na západ napříč nejsevernější částí pohoří Wicklow, které se říká Dublinské hory (Dublin Mountains). Pohoří je pokryté horskými rašeliništi a vřesovišti. V Dublinských horách se pohybuje spousta lidí, chodníky jsou proto na mnoha místech zpevněné trámy.
Kryla jednoduchý obdélný žárový hrob o stranách přibližně 1 x 0,5 m. Ten byl na všech stranách ohraničený plochými kameny a krytý překladovým kamenem. Před archeologickým výzkumem v roce 1849 měla mohyla výšku přibližně 2,4 m. Během výzkumu byla v jejím středu vyhloubena kruhová jáma. Po výzkumu byla jáma v mohyle ponechána. Její stěny byly vyzděny z nasucho kladeného kamene. Vedoucí výzkumu Marcus Harty nechal na severovýchodní straně mohyly prorazit úzkou přístupovou chodbu. Ta byla také vyzděná z nasucho kladeného kamene. Lidé tak mohli projít chodbou na dno jámy, kde byl k vidění výše zmíněný hrob. V tomto stavu byla mohyla zdokumentovaná během dalšího archeologického výzkumu v roce 1956. Kruhová jáma byla stále přibližně 2 m hluboká. Hrob byl také stále na svém místě. Během výzkumu byla až na skálu odstraněna jihovýchodní čtvrtina podlahy jámy (základová vrstva mohyly). Hrob byl ale ponechán na svém místě. Někdy v 2. polovině 20. století (po roce 1956) byla mohyla z větší části odstraněna. Z jámy a chodby zbyla pouze spodní část, která není ani 1 m vysoká. Zmizel také hrob a celý zbytek dna jámy. Zbývá tedy otázka, kdo a kdy mohylu rozebral. Mohyla je přitom na vrcholu kopce a těžko přístupná. Další záhadou je petroglyf, který se objevil na ploché skále na dně jámy. Jde o dvojici vzájemně propojených spirál. Odborníci jej prozkoumali a usoudili, že jde o dílo lidové tvořivosti z 19. století. Badatel William Murphy ale na toto téma nedávno zveřejnil článek v časopisu Archaelogy Ireland. Podle něj může být petroglyf z pozdního neolitu, z doby před stavbou mohyly. Měl sloužit jako kalendář a pomůcka při pozorování pohybu slunce. Z kopce Tibradden je při východu slunce možno určit letní slunovrat. Slunce v tu dobu vychází na severovýchodě za ostrovem Isle of Man mezi kopci South Barrule a Cronk Ny Arrey Laa. Kopce jsou od Tibraddenu vzdáleny 140 km. Jsou viditelné jako silueta před sluncem. V pozdním neolitu slunce během letního slunovratu vycházelo o 1,5-2˚ severněji než dnes, nalevo od kopce Cronk Ny Arrey Laa (Hora úsvitu). K posunu došlo důsledkem precese zemské osy. Čára, která spojuje obě spirály petroglyfu, je namířena právě k severovýchodu. William Murphy dále tvrdí, že oba archeologické výzkumy petroglyf neodhalily, protože mohylu v tomto bodě neodstranily až na skálu. O to se měli postarat teprve moderní vandalové. Prehistorické stáří petroglyfu potvrdil Dr. Guillaume Robin z univerzity v Edinburghu. Může jít o jeden z nejstarších dochovaných kalendářů na světě. Dvojice spirál petroglyfu představuje oběh slunce po nebi. Lidé v neolitu kreslili prstem pohyb slunce na nebi od východu na západ, kruh dokončili návratem prstu na východ. Stáli přitom tváří k jihu, kruh proto kreslili, dnes říkajíce, ve směru hodinových ručiček. Slunce se ale neustále posouvá, z kruhu se proto stává spirála. Ta se v době mezi letním a zimním slunovratem postupně zužuje, zatímco v době mezi zimním a letním slunovratem se postupně rozšiřuje. Středy obou spirál petroglyfu proto představují zimní slunovrat. Pohybem prstu ven ze středu menší spirály se postupně dostáváme k letnímu slunovratu. Ten představuje přímá čára, která spojuje oba konce spirál. Čára je namířená k severovýchodu, kde v době letního slunovratu vychází slunce. Prstem se v tuto dobu přesuneme po čáře na okraj větší spirály. Pohybem prstu do středu této spirály se vracíme k zimnímu slunovratu. Obě spirály by měly být stejně veliké..