Kostel od JV.
© Pavel Semple 06/2020
Orientovaný kostel je složen ze tří hlavních částí, středověkého obdélného kostela na jižní straně, do něj vestavěné čtverhranné věže a novověkého kostela na severní straně. Nejstarší východní část jižního kostela je patrně z poloviny 12. století. Kostel s vysokou kamennou sedlovou střechou a plochým závěrem má rozměry 14,6 x 5,5 m. Střecha je svým sklonem 68˚ údajně v Irsku nejstrmější. Na obou kratších stranách jsou zděné střešní štíty. Kostel byl původně jednodílný, presbytář a loď byly ve společném obdélném prostoru. Podobně tomu bylo také u nejstarších kamenných kostelů v Glendaloughu. Architektonicky se podobá především tamnímu kostelu svatého Kevina. V prostoru mezi klenbou a střechou je půdní prostor, který mohl původně sloužit k uložení listin a cenných relikvií. Kostel byl ve své původní podobě dokonale ohnivzdorný. Podobný půdní prostor je také v kostele svatého Kevina v Glendaloughu a v Cormakově… číst dále
Irský poustevník a světec Doulagh (Duilech) žil údajně na začátku 7. století, nejsou o něm ale žádné věrohodné historické zprávy. Na místě dnešního kostela měl založit raně křesťanský klášter. Ten je zmiňován nejprve v 9. století pod jménem Duilech Cain Clochair (klášter Doulaghova řádu/zasvěcení). Od příchodu Vikingů do Irska v 9. století bylo ale vikingské jméno Olaf v irštině údajně zkomoleno do podoby Doulagh. O této možnosti se historici dohadují dodnes. Dublin s okolím byl od 9. století vikingský. Ve vikingských městech Waterford a Wexford stály v 11. a 12. století kostely svatého Olafa. Spolu s nimi se ale v písemných pramenech objevují také kostely svatého Doulagh. V jiných ne-vikingských částech Irska se jméno Doulagh údajně neobjevuje. Raně křesťanský klášter nebo kostel na místě dnešního kostela ale stál. Dokládá to archeologicky zkoumaný oválný příkop. Vikingský král Dublinu Sitric Silkenbeard (vládl asi… číst dále
|
Přihlášení |
