kostel sv. Doulagh

Kostel s vysokou kamennou sedlovou střechou a plochým závěrem má rozměry 14,6 x 5,5 m. Střecha je svým sklonem 68˚ údajně v Irsku nejstrmější. Na obou kratších stranách jsou zděné střešní štíty. Kostel byl původně jednodílný, presbytář a loď byly ve společném obdélném prostoru. Podobně tomu bylo také u nejstarších kamenných kostelů v Glendaloughu. Architektonicky se podobá především tamnímu kostelu svatého Kevina. V prostoru mezi klenbou a střechou je půdní prostor, který mohl původně sloužit k uložení listin a cenných relikvií. Kostel byl ve své původní podobě dokonale ohnivzdorný. Podobný půdní prostor je také v kostele svatého Kevina v Glendaloughu a v Cormakově kapli (viz Rock of Cashel). Kostel svatého Doulagh není možno přesně datovat na základě dochovaných architektonických prvků. Gotická okna na jižní a východní straně jsou ze 30-tých let 13. století. Obvodové zdivo a střešní štíty jsou postaveny z lomového kamene, střecha z pečlivě opracovaných kvádrů. Dvoupatrová západní část jižního kostela je mladší. Má sice také kamennou sedlovou střechu, ta ale mohla vzniknout až po vestavbě věže v 15. století. Je přibližně o 1 m výše než střecha na východním konci. Klenuté místnosti byly stejně jako věž obytné. V západním průčelí je patrný odpadový otvor latríny. Čtverhranná věž byla vestavěna do střední části kostela. Svou šířkou odpovídá šířce kostela. Vstup je v přízemí na jižní straně věže. Ve vyšších podlažích mohl být byt kaplana. Šlo by tak o věžový dům (tower house), druh tvrze, který byl v Irsku velmi oblíbený v 15. a 16. století. Věžové domy stavěla i církev, v tom případě někdy sloužily jako lehce opevněné fary. Přízemí věže má křížovou klenbu bez žeber. Na východní straně je široce otevřeno do bývalého presbytáře starého kostela. Místnost v prvním patře má krb a křížovou klenbu bez žeber. Na obou stranách je první patro věže široce otevřeno do půdního prostoru obou částí starého kostela. Právě zde byl byt kaplana. Výše ve věži je zavěšen zvon, který je ovládán lanem z přízemí. Lano prochází prvním patrem. Jednotlivá patra věže spojují schodiště v síle jižní zdi. Věž korunuje parapet s cimbuřím. Jednolodní kostel z roku 1864 je proti starému kostelu posunut dozadu k západu. Při pohledu od silnice na východní straně tak udržuje od starého kostela odstup a nesoutěží s ním o pozornost. Obdélný presbytář s plochým závěrem je oproti lodi užší a nižší. Na obou koncích kostela jsou vysoké zděné střešní štíty. Třetí střešní štít dělí loď od presbytáře. Interiér je otevřený do krovu střechy. Na jižní straně presbytář přiléhá ke kostelní věži. Hlavní vstup je na jižní straně lodi. Druhý menší vstup je z věže. Starý kostel dnes slouží jako boční kaple a sakristie. V okolí kostela je malý hřbitov s obvodovou zdí a brankou..

Od příchodu Vikingů do Irska v 9. století bylo ale vikingské jméno Olaf v irštině údajně zkomoleno do podoby Doulagh. O této možnosti se historici dohadují dodnes. Dublin s okolím byl od 9. století vikingský. Ve vikingských městech Waterford a Wexford stály v 11. a 12. století kostely svatého Olafa. Spolu s nimi se ale v písemných pramenech objevují také kostely svatého Doulagh. V jiných ne-vikingských částech Irska se jméno Doulagh údajně neobjevuje. Raně křesťanský klášter nebo kostel na místě dnešního kostela ale stál. Dokládá to archeologicky zkoumaný oválný příkop. Vikingský král Dublinu Sitric Silkenbeard (vládl asi 989-1036) přidělil zdejší oblast k nově založenému kostelu Nejsvětější Trojice v Dublinu (dnešní katedrála). Clochair je znovu zmiňován v roce 1179, kdy jej papež Alexander III. přidělil dublinskému arcibiskupu Laurenci O’Toole. Není ale zmiňována žádná konkrétní stavba, klášter nebo kostel, pouze církevní půda. První písemná zmínka o kostelu svatého Doulagh je teprve z roku 1406. Arcibiskup z Armagh v tom roce udělil odpustky všem poutníkům, kteří se v kostele zpovídali z hříchů zdejšímu kaplanovi Eustace Roche a zaplatili poplatek. V 15. století byla do kostela vestavěna čtverhranná věž. Během reformace v 16. století přešel do rukou anglikánské církve, které patří dodnes. V 17. století byl nějakou dobu pustý. V roce 1864 byl na severní straně přistavěn nový kostel. V současnosti je jedním ze dvou kostelů spojených farností Malahide, Portmarnock a Saint Doulagh’s. V letech 1989-1991 a 2019 proběhla oprava středověké části kostela. V současnosti je považován za nejstarší irský kostel s kamennou střechou, který stále slouží svému účelu..