
Žulový památník je zdaleka viditelný čtyřboký obelisk, na vrcholu zakončený pyramidou. Obelisk stojí na třikrát odstupňovaném čtvercovém podstavci s korunní římsou. Základnu tvoří stupňovaný komolý čtyřboký jehlan, po kterém je možno vystoupat k podstavci. Výška celé stavby je 62 m. Směrem k VJV mírně svažitý terén parku byl před stavbou památníku zarovnán rozměrnou čtvercovou terasou. V terase je na středové ose památníku kamenné schodiště. Osa sice směřuje VJV směrem do centra města, v parku ale nikam nevede a končí ve křoví. Nějaká přímá přístupová cesta v ose památníku byla patrně součástí původního záměru. Na všech stranách podstavce jsou široké bronzové reliéfy, odlité z francouzských děl ukořistěných v bitvě u Waterloo. Čelní reliéf na VJV straně nese jméno WELLINGTON. Nad ním je vítězný věnec s korunou. Po stranách věnce jsou dva shodné nápisy v latině a angličtině, které hlásají “Asie a Evropa, tebou… číst dále
Památník oslavuje Artura Wellesley (1769-1852), prvního vévodu z Wellingtonu. Rodák z Dublinu a slavný irský generál z napoleonských válek se proslavil mimo jiné jako vítěz bitvy u Waterloo (1815). Památník navrhl sir Robert Smirke. Základní kámen byl položen v roce 1817, nedlouho po bitvě u Waterloo. Stavba byla dokončena v červnu 1861, devět let po vévodově smrti. Británie měla na začátku 19. století dva slavné vojevůdce, vévodu z Wellingtonu a admirála Horatia Nelsona, vítěze námořní bitvy u Trafalgaru (1805). Na počest admirála byl v roce 1809 v Dublinu postaven vysoký Nelsonův sloup, který nesl jeho sochu. Sloup stál v dnešní ulici O’Connell v centru Dublinu. IRA (Irská republikánská armáda) jej v roce 1966 vyhodila do povětří. Na rozdíl od vévody z Wellingtonu nebyl admirál Nelson Ir a s Irskem neměl nic společného. Jeho památník byl proto, na rozdíl od toho Wellingtonova, vnímán jako… číst dále
Artur Wellesley, od roku 1814 první vévoda z Wellingtonu, se narodil v roce 1769 v Dublinu do aristokratické rodiny angloirského původu. Byl tedy Ir anglického původu. O jeho národní příslušnosti vždy panovaly a stále panují dohady. Vévoda se měl na toto téma sám vyjádřit dnes slavným tvrzením že „narodit se ve stáji nedělá z člověka koně”. Tím měl údajně stvrdit svou britskou příslušnost. Vévoda sice mohl být v otázce své národní příslušnosti poněkud zmatený, tato slova ale s velikou pravděpodobností nejsou jeho. Patrně s nimi přišel další významný irský politik Daniel O’Connell na jednom banketu v neděli 1. října 1843. Tímto vtípkem se snažil zpochybnit vévodovu irskou příslušnost. Třeba mu vévoda nepřipadal dostatečně zapálený při obhajování irských zájmů v britském parlamentu. Patrně lidová tvořivost pak vložila tato slova přímo do vévodových úst. Ani dnes, po tak dlouhé době, se jich vévoda nemůže zbavit. Irové dnes ale mají… číst dále