památník Wellingtona

Základnu tvoří stupňovaný komolý čtyřboký jehlan, po kterém je možno vystoupat k podstavci. Výška celé stavby je 62 m. Směrem k VJV mírně svažitý terén parku byl před stavbou památníku zarovnán rozměrnou čtvercovou terasou. V terase je na středové ose památníku kamenné schodiště. Osa sice směřuje VJV směrem do centra města, v parku ale nikam nevede a končí ve křoví. Nějaká přímá přístupová cesta v ose památníku byla patrně součástí původního záměru. Na všech stranách podstavce jsou široké bronzové reliéfy, odlité z francouzských děl ukořistěných v bitvě u Waterloo. Čelní reliéf na VJV straně nese jméno WELLINGTON. Nad ním je vítězný věnec s korunou. Po stranách věnce jsou dva shodné nápisy v latině a angličtině, které hlásají “Asie a Evropa, tebou zachráněná, hlásej / Neporazitelné ve válce tvé nesmrtelné jméno / Nyní kolem tvého čela obmotáváme vítěznou dubovou ratolest / Aby každá pozemská sláva byla tvá (Asia and Europe, saved by thee, proclaim / Invincible in war thy deathless name / Now round thy brow the civic oak we twine / That every earthly glory may be thine)”. Na opačné ZSZ straně je reliéf od Josefa Kirka s výjevem Wellingtonovy válečné kampaně v Indii. Na té se Wellington podílel v letech 1798-1805. Právě v Indii se učil principům vedení války. Na SSV straně podstavce je reliéf od Tomáše Farrella s výjevem z bitvy u Waterloo (1815). Na opačné JJZ straně je reliéf od Jana Hogana, který zobrazuje Wellingtona jako britského premiéra v roce 1829, kdy byl v britském parlamentu jeho zásluhou přijat zákon k emancipaci katolíků. Tím byly zrušeny přísné trestní zákony (Penal Laws), uvalené na všechny katolíky v Irsku a Británii v 17. a 18. století. Toto usnesení parlamentu, zaručující náboženskou svobodu, bylo pro Iry velmi důležité..

Památník navrhl sir Robert Smirke. Základní kámen byl položen v roce 1817, nedlouho po bitvě u Waterloo. Stavba byla dokončena v červnu 1861, devět let po vévodově smrti. Británie měla na začátku 19. století dva slavné vojevůdce, vévodu z Wellingtonu a admirála Horatia Nelsona, vítěze námořní bitvy u Trafalgaru (1805). Na počest admirála byl v roce 1809 v Dublinu postaven vysoký Nelsonův sloup, který nesl jeho sochu. Sloup stál v dnešní ulici O’Connell v centru Dublinu. IRA (Irská republikánská armáda) jej v roce 1966 vyhodila do povětří. Na rozdíl od vévody z Wellingtonu nebyl admirál Nelson Ir a s Irskem neměl nic společného. Jeho památník byl proto, na rozdíl od toho Wellingtonova, vnímán jako symbol britské koloniální nadvlády..

O jeho národní příslušnosti vždy panovaly a stále panují dohady. Vévoda se měl na toto téma sám vyjádřit dnes slavným tvrzením že „narodit se ve stáji nedělá z člověka koně”. Tím měl údajně stvrdit svou britskou příslušnost. Vévoda sice mohl být v otázce své národní příslušnosti poněkud zmatený, tato slova ale s velikou pravděpodobností nejsou jeho. Patrně s nimi přišel další významný irský politik Daniel O’Connell na jednom banketu v neděli 1. října 1843. Tímto vtípkem se snažil zpochybnit vévodovu irskou příslušnost. Třeba mu vévoda nepřipadal dostatečně zapálený při obhajování irských zájmů v britském parlamentu. Patrně lidová tvořivost pak vložila tato slova přímo do vévodových úst. Ani dnes, po tak dlouhé době, se jich vévoda nemůže zbavit. Irové dnes ale mají v otázce jeho národní příslušnosti jasno, každý kdo se kdy narodil v irské stáji je irský kůň. Pevně to dokazuje Wellingtonův památník v Dublinu, ten totiž stále stojí. Památníky britských osobností v Dublinu takové štěstí neměly. Nelsonův sloup vyletěl v roce 1966 do povětří, zatímco socha královny Viktorie emigrovala do Austrálie..