Caisleán Cnoc

Zbylý obvod jádra hradu byl vymezen obvodovou hradbou, z níž dnes stojí již jen severní a západní úsek. Polygonální donjony jsou na irských hradech velmi vzácné, kromě Castleknocku jsou další k vidění jedině na hradech Shanid (hrabství Limerick) a Athlone (hrabství Westmeath). Podle T. O’Keeffe (Ireland Encastellated AD 950-1550, 2021) jej postavil Hugo Tyrrell již v osmdesátých letech 12. stol. za pomoci finanční dotace od krále Jindřicha II. (1154-1189). Jeho tvar má proto odpovídat stejně starému donjonu na královském hradě Chilham v Anglii. Torzo donjonu má stále výšku dvou pater nad přízemím. Jedná se o nádvorní, tedy západní část věže. Ve zdivu je patrných pět stran polygonu. Další strana by stačila k vyplnění poloviny obvodu věže, takže odhadem mohlo jít o dvanáctistrannou věž. Interiér věže byl taktéž polygonální. Přízemím a částí prvního patra torza prochází veliká díra ve zdivu. Horní část této díry představuje prostor pravděpodobného vstupního portálu v prvním patře. Při pohledu zvenčí je pravá strana tohoto průchodu stále patrná. Levá strana díry je dnes zabetonovaná po velmi nešetrné opravě někdy v 2. pol. 20. stol. V její levé horní části začíná schodiště v síle zdi, které vede z bývalého vstupu do věže v prvním patře do druhého patra. Z druhého patra bylo možné pokračovat do nejvyšší části věže (nejspíše přímo na ochoz) po točitém schodišti v síle zdi. Toto schodiště je dosud patrné přímo nad bývalým vstupem do věže. Nejsou patrny žádné pozůstatky krbů či latrín. Obvodová hradba jádra hradu je dnes na vnitřní straně zcela zbavena svého líce a drolí se. Na vnější straně je asi 2 m vysoký skarp. Na úrovni terénu je ale hradba po celém svém obvodu zvenčí podkopaná, možná díky hledačům pokladů. V severozápadní části hradby je veliký otvor latríny či odpadového kanálu, asi 2 m nad zemí. Šachta je zcela zablokovaná kamením. Na východním konci hradby u donjonu je patrná chodba směřující z vnitřního prostoru hradu směrem ven přes zdivo hradby. Pravděpodobně vedla na ochoz hradby předhradí. Existuje dobová kresba zříceniny, která naznačuje základy hradby sestupující dolů po svahu kopce právě v tomto místě. Ve vnitřním prostoru hradu je hřbitov katolických kněží, kteří vyučovali ve škole u hradu. U věže stojí vysoký novověký kamenný keltský kříž. Krásně zachovalý je dvojitý prstenec příkopů a valů kolem téměř celého kopce. Jihovýchodní úsek byl zničen při výstavbě školy. Přístupová cesta dnes vede vzhůru na hrad po této straně kopce, stejně jako ve středověku. Právě zde mohlo stát hradbou opevněné předhradí. Brána do jádra hradu se nacházela v dnes zcela zaniklé jižní části hradby, přibližně v místě dnešní branky na hřbitov u paty donjonu. Kresba z roku 1698 zde zachycuje možné zděné předbraní..

Eiscir Riada (v češtině Dělící cesta) se táhne od západu Irska až k Dublinu. V bažinatém vnitrozemí Irska býval tento hřbet snadnou cestou přes močály. Hřbet navíc dělil Irsko na severní a jižní půlku, odtud jeho jméno. Hradní kopec samotný je izolovaná homole o výšce asi 20 m. S velkou pravděpodobností je složen pouze ze štěrku a kamení..

n. l. údajně vyhrál slavnou bitvu. Na kopci v prehistorii stála sídla králů. V roce 1861 tu byl objeven prehistorický hrob s významným, pravděpodobně královským, kosterním pohřbem. Král Niall z Cnuchy svedl 17.10. 919 bitvu s Vikingy o Dublin. K bitvě došlo v půli cesty mezi Cnuchou a Dublinem u řeky Liffey. Irové byli poraženi, Neill a dvanáct dalších irských králů přišlo o život. Cnucha tehdy padla do rukou Vikingů a zůstala v jejich držení až do příchodu Normanů. V roce 1171 se tu sešla irská vojska pod vedením irského velekrále Roryho OConnora. Anglonormané nedlouho předtím vyhnali Vikingy z Dublinu. Irové město oblehli a pokusili se vyhnat Anglonormany. Obléhání bylo vedeno právě z Cnuchy. Situace ve městě byla na konci léta vážná a tak Anglonormané vyslali dublinského arcibiskupa, Laurence O’Toola, aby se s irským velekrálem na Cnuše sešel a vyjednal podmínky příměří. Anglonormané byli ochodni se stát vazaly irského velekrále, ten ale jejich nabídku nepřijal. V doprovodu dublinského arcibiskupa byl Anglonorman Maurice Prendergast, ten si cestou všimnul jak znuděné, neopatrné a nedisciplinované irské vojsko je. Maurice pak ve městě navrhl, že náhlý útok má silnou šanci na úspěch. Anglonormané se v noci vyplížili z města. Jezdecká skupina využila mezery v irském vojsku k jejich objetí zezadu. Zbytek Anglonormanů pochodoval přímo na Cnuchu. Útok z obou stran brzo ráno Iry zaskočil. Velekrál se zrovna koupal v řece a utíkal ve spodním prádle. Irské obležení Dublinu se rozpadlo a Anglonormané (Angličané) zůstali v Irsku pány na dalších 750 let. Krátce po vítězství tu nechal Anglonorman Hugo Tyrrell postavit hrad. Ten byl zmiňován jako Castrum Cnoc nebo jen Cnoc. Normané si byli vědomi strategického významu hradu tak blízko Dublinu. Obléhání města jim ukázalo, jak nebezpečná je Cnucha v rukou nepřítele. Z této doby pochází přinejmenším dvojitý prstenec příkopů a valů kolem celého kopce. Rod Tyrrelů zůstal držitelem hradu po dobu dvou století. V listinách vystupují jako baroni z Castleknocku. V průběhu 13. stol. anglický král čtyřikrát nařídil, aby byl hrad zbořen. Hrad v Dublinu začal hrát roli hlavního královského sídla v Irsku a Castleknock se stal spolu se svými majiteli nežádoucím. Tyrrelům se ale vždy podařilo toto nařízení odvrátit, slíbili poslušnost a když bylo hůř, tak vydali některého ze svých synů jako rukojmí a záruku poslušnosti. Třetí baron Hugo Tyrrell (baron v období 1223-1270) byl sám rukojmím na královském dvoře a tak udržoval dobré vztahy s panovníkem. V roce 1225 se dohodl s králem Jindřichem III. Anglickým na tom, že Castleknock předá královskému místodržícímu v Dublinu, bude li to vojenská situace vyžadovat. Král pak měl hrad navrátit po odvrácení nebezpečí. Do roku 1270, kdy Hugo zemřel, nebyla dohoda nikdy uplatněna. V roce 1317 se hradu zmocnilo skotské invazní vojsko pod vedením Eduarda Bruce, bratra skotského krále Roberta Bruce. Majitel hradu Richard Tyrrell, šestý baron z Castleknocku, byl spolu se svou ženou uvězněn. Eduard Bruce se na hradě ubytoval, jeho vojsko o síle 20 000 mužů tábořilo v okolí. K obléhání Dublinu se ale Eduard neodhodlal a vzápětí odtáhl. Baron a jeho žena byli propuštěni po zaplacení výkupného. Robert Tyrrell, osmý baron z Castleknocku, jeho žena Scholastica a syn zemřeli na mor v roce 1370. Tím rod Tyrrellů vymřel po meči. Panství přešlo na Robertovy sestry Joanu a Matildu. V letech 1370-1408 tak držel hrad Joanin manžel Vilém Boltham. Hrad poté měnil majitele, až na konci 15. stol. připadl rodu Burnellů. Z tohoto rodu vynikl především Jindřich Burnell (1540-1614), právník a politik v opozici proti anglické vládě v Dublinu. Jako katolíci byli Burnellové v silné nevýhodě, Jindřich se ale dokázal úspěšně vzepřít potlačování katolíků. Jeho vnuk Jindřich (1590-1654) se proslavil psaním divadelních her. Dnes jedinou zachovalou hrou z jeho souboru je Landgartha, hraná v Dublinu v roce 1639. V roce 1641 začala irská vzpoura proti anglické nadvládě. Ta nakonec přerostla v Irskou konfederační válku. Castleknock někdy v této době přešel na Kryštofa Barnewalla a později na Filipa Hoara. Ti byli na straně odboje a tudíž proti královské posádce v Dublinu. V roce 1642 proto královské vojsko hrad oblehlo. První útok jim nevyšel, ale s pomocí děl se hradu zmocnili. Osmdesát obránců padlo a zbytek byl oběšen. Povstalci pak ale nadále okupovali okolí hradu, odkud útočili na obchodní cesty u Dublinu. Později se v rámci Anglické občanské války (1642-1651) situace otočila, vzbouřenci byli na straně anglického krále a posádka Dublinu na straně anglického parlamentu. Povstalci Castleknock v roce 1647 rychle dobyli, na Dublin si ale netroufli. Raději zničili všechno v okolí a ustoupili. Podobně tomu bylo i v roce 1649. Po skončení války byl hrad na příkaz vlády v Dublinu zbořen. Dne 25.2.1666 připadly pozemky se zříceninou Vilému Warrenu z Corduffu. Jeho potomkům pak hrad patřil až do roku 1834. Na začátku 18. stol. si postavili sídlo v těsné blízkosti hradu, na místě dnešní školy. Hrad byl zachycen na několika dobových kresbách. Jedna je z roku 1698 a zachycuje zříceninu od jihovýchodu. Polygonální věž na kresbě stojí neporušená spolu s jižní hradbou hradního jádra. Na kresbě z roku 1791 (od Grose) je hrad zachycen od východu ve stejném stavu, v jakém je dnes, z věže zbylo již jen torzo. Je tak pravděpodobné, že hrad posloužil jako zdroj stavebního materiálu pro nový dům Warrenů. V roce 1834 hrad zakoupila katolická církev a z domu v sousedství se stala dnešní škola sv. Vincenta. V ruinách na vrcholu kopce vznikl hřbitov katolických kněží, kteří ve škole vyučovali..