Kostelík od západu. Na popředí jsou pozůstatky starší lodě.
© Pavel Semple, 08/2016
Obdélný presbytář kostela je neobvyklý tím, že je širší než starší loď, ke které byl přistavěn. Loď kostela je dnes zachována jen v základech. Presbytář naopak stojí v plné výšce. Od lodě je oddělen dosud zachovalým románským půlkruhovým triumfálním obloukem. Ve východní zdi presbytáře jsou dvě románská okna s kamenným ostěním. Boční jižní a severní zdi mají obě jedno románské okno. V okolí kostela je malý hřbitov obehnaný nepravidelně kruhovou hřbitovní zdí postavenou ze zdiva nasucho. S velkou pravděpodobností jde o původní ohrazení. Na leteckých fotografiích jsou patrná další dvě možná kruhová ohrazení o poloměru přibližně 70 m a 140 m. Na hřbitově byly zaevidovány pozůstatky jedenácti starých náhrobků. Z okolí jsou známy náhrobky z 10. až 11. stol. s vikingskými rytinami. Přibližně 100 m severozápadně od kostela je u silnice žulový keltský kříž z 10. až 11. stol. na podstavci z 19. stol. Kříž je vysoký… číst dále
Nejstarší, původně dřevěný kostel, mohl stát v této lokalitě již od raného křesťanství (5. až 9. stol). Podle legendy se odtud vydalo sedm biskupů na cestu za svatou Brigitou, která na přelomu 5. a 6. stol. působila v Kildare. Právě jí byl pozdější kamenný kostel zasvěcen. V 10. a 11. stol. žili v celé této široké oblasti Vikingové, kteří přešli na křesťanskou víru. Zbyly po nich náhrobky s vikingskými rytinami. Loď dnešního kamenného kostela je starší než presbytář, který byl přistavěn Normany někdy ke konci 12. stol. nebo na začátku 13. stol. V roce 1179 byl kostel převeden do správy kláštera Svatého Ducha (Priory of The Holy Spirit). Sloužil bohoslužbám až do začátku 17. stol, kdy byl ve správě katedrály Nejsvětější Trojice v Dublinu. V roce 1615 je zmiňován jako plně provozuschopný. V roce 1630 je ale uváděn jako poškozený po nedávných bouřích. Poté byl opuštěn a zpustl.
|
Přihlášení |
