katedrála sv. Patrika

Záznamy o rozsahu rekonstrukce v 19. století chybějí, není proto vždy možné obě fáze rozlišit. Katedrála je trojlodní orientovaná bazilika s příčnou lodí a plochým závěrem. Trojlodí pokračuje do mnohem kratšího chóru. Oba transepty vystupují z obvodu katedrály. Namísto centrálně umístěné věže, jakou má sousední katedrála Nejsvětější Trojice, stojí věž Minot u severního boku trojlodí. Je zakončena vysokou osmibokou zděnou helmicí z poloviny 18. století. Interiér katedrály má křížové klenby. Hlavní loď má klenby z 19. století, původně měla dřevěný strop. Katedrála byla založena na bývalém ostrově v řece Poddle, trpěla proto vlhkostí a občasnými záplavami. Z toho důvodu nemá žádnou kryptu. Na plochý závěr chóru navazuje stejně široká průchozí kaple Panny Marie, která je součástí chórového ochozu. Kaple má užší presbytář s plochým závěrem a křížové klenby spočívající na šesti štíhlých sloupech. K výrobě kamenných článků byl použit vápenec z lomu Dundry u Bristolu (Anglie). Tento kámen byl do Irska hojně dovážen na konci 12. a ve 13. století. Dovoz byl finančně náročný, šlo tedy o honosnou stavbu. Hrubé zdivo je z místního vápence zvaného calp. Do katedrály se dnes vstupuje na jižní straně trojlodí. Je zde předsíň z 19. století s ústupkovým hrotitým portálem. Hlavní vstupní portál v západním průčelí není využíván, prostor před ním blokuje rušná silnice, zvýšený chodník a kovové oplocení kolem katedrály. V jižní části trojlodí je hrob děkana této katedrály, spisovatele a básníka Jonathana Swifta. Poblíž je vystavena prostá dřevěná kazatelna, ze které kázal. Jeho bohoslužby a přednášky mohly údajně trvat až čtyři hodiny. Podle místní legendy byla kazatelna na kolečkách. Pokud někdo z kongregace začal podřimovat, tak se Jonathan Swift s kazatelnou k dané osobě přesunul a hlasitě nad ní kázal, dokud se dotyčná osoba neprobudila. Severní transept slouží jako památník irským vojákům, kteří padli v bojích 19. a 20. století. Staré zástavy, které zde visí na zdech, patřily různým irským jednotkám britské armády. Podle vojenské tradice zde budou viset, dokud se nerozpadnou. U severní zdi transeptu jsou dva bohatě ztvárněné mramorové pomníky z britských válek v Číně (1840-1842) a Barmě (1852-1853). Jsou zde také vystaveny Dveře usmíření s dírou uprostřed (viz historie). V triforiu severního transeptu jsou umístěny varhany Willis ze začátku 20. století. Vitráže v oknech katedrály jsou z 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století. V jižním transeptu jsou náhrobky některých dublinských arcibiskupů..

Řeka chránila jižní stranu města, ostrov byl přibližně 250 m před městskými hradbami. Tůň dnes již neexistuje, byla dávno vysušena. Řeka Poddle je vedena podzemím. Podle legendy zde v 5. století svatý Patrik, patron Irska, na ostrově křtil lidi vodou ze studny. Stál zde raně křesťanský kostel nebo klášter, což potvrzuje nález přibližně tisíc let starých náhrobků. První písemná zmínka o kostele svatého Patrika in-insula (na ostrově) je z roku 1178. V roce 1191 jej první anglonormanský arcibiskup Dublinu Jan Comyn povýšil na kolegiátní kostel. Někdy v období let 1212-1223 byl povýšen na katedrálu. V té době začala stavba dnešní katedrály, která mohla být inspirována anglickou katedrálou v Salisbury. Po staletí měla největší vnitřní prostor v Irsku. V roce 1270 byla k jejímu východnímu konci přistavěna kaple Panny Marie. Následkem požáru proběhla v letech 1362-1370 přestavba věže a západního konce trojlodí. V roce 1492 se po prohraném boji v části katedrály zabarikádovali členové rodu Butler. Vítězní Fitzgeraldové z Kildare jim přes dveře nabídli příměří. Butlerové jim ale nevěřili, Gerald Fitzgerald proto nechal ve dveřích prorazit díru, přes kterou nabídl Butlerům svou ruku. Butlerové ji mohli buďto useknout nebo potřást. Došlo k tomu druhému a boj byl u konce. Dveře se proto jmenují Dveře usmíření. Z této události vzešlo irské pořekadlo „to chance your arm” (vystavit paži riziku/riskovat). S katedrálou je pevně spojena výuka, od roku 1311 zde byla univerzita, která byla ale nakonec zrušena. V roce 1432 zde vznikla první irská škola pro chlapce, kteří zpívali v katedrálním pěveckém sboru. Tato škola zde funguje dodnes v moderní budově naproti katedrále. Hned vedle je katedrální základní škola svatého Patrika, založená v roce 1547. Během církevní reformace v 1. polovině 16. století přešla katedrála do rukou anglikánské církve. Stal se z ní pouhý farní kostel a v době vlády Eduarda VI. Anglického (1547-1553) sloužila jedna její část soudu. Za vlády katolické královny Marie I. Anglické (1553-1558) byla znovu povýšena na katedrálu a dočasně vrácena katolické církvi. Od roku 1660 jsou zaznamenány všechny zdejší křty, sňatky a pohřby. Pod podlahou a ve zdech katedrály bylo pohřbeno až 700 lidí. V letech 1713-1745 byl děkanem katedrály spisovatel a básník Jonathan Swift, autor Gulliverových cest. V roce 1745 byl v katedrále pochován. Pro zchátralý stav proběhla v letech 1860-1865 rozsáhlá novogotická rekonstrukce pod vedením Benjamina Lee Guinesse. Benjamin byl aktivním členem zdejší kongregace a dědic rodinného pivovaru. V katedrále proběhl pohřeb dvou irských prezidentů, Douglase Hyde v roce 1949 a Erskine Hamilton Childers v roce 1974. Denní náklady na provoz a údržbu dosahovaly v roce 2015 částky 5 500 Euro. Existence dvou katedrál na jednom místě je neobvyklá a vždy představovala potíže. Obě katedrály se přetahovaly o postavení. V roce 1300 pro ně arcibiskup Ferings sepsal dohodu Pacis Compositio. Například pohřby arcibiskupů měly probíhat střídavě v obou katedrálách, pokud si arcibiskup místo pohřbu nezvolil. Teprve v roce 1869 byl spor nadobro ukončen. Katedrála svatého Patrika se stala hlavní katedrálou anglikánské církve (Church of Ireland) v Irsku, zatímco katedrála Nejsvětější Trojice se stala arcibiskupskou diecézní katedrálou Dublinu a Glendaloughu..