megalitická mohyla Fairy Castle

Radiokarbonová metoda klade tento druh hrobek do období neolitu 3200 př. n. l. Nejznámější z nich je Newgrange v hrabství Meath. V Irsku je registrováno celkem 2248 megalitických hrobek, z toho 231 (10%) náleží chodbovému typu. Chodbové hrobky mají chodbu, která vede do pohřební komory v nitru kamenné mohyly. Kromě chodbových hrobek jsou v Irsku k vidění také portálové hrobky (portal tombs/dolmens, například hrobka Leganny v hrabství Down), hrobky s dvorem (court tombs, například Creevykeel v hrabství Sligo) a nejmladší klínové hrobky (wedge tombs, například nedaleký Ballyedmonduff). Podle průzkumu provedeného v roce 1945 může mít mohyla chodbu. Její otvor dnes ale není patrný. V dřívějších dobách tu byla zmiňována jeskyně. Tou by byla právě chodba hrobky. Mohyla má průměr přibližně 27 m a výšku 3 m. Její obvod vymezoval obrubník z velikých balvanů. Z něj jsou dosud patrné dva balvany na severní straně. Na plochém vrcholu mohyly je další menší mohyla, tu ale není možno považovat za původní. Internet často popisuje mohylu jako hrobku chodbového typu ze začátku doby bronzové (2000 př. n. l). Tyto dvě informace se ale navzájem vylučují. Mohyla je buďto z doby bronzové a nebo chodbového typu (z neolitu)..

Hrobky byly proto známy jako vílí hrady (fairy castles) a nebo vílí kopce (fairy mounds). Lidé se víl báli. Odvážlivci, kteří si troufli vyrušit jejich klid, měli být vílami zakleti. Stejně tak i dobytek, který se zatoulal do blízkosti vílích hradů, byl čas od času uhranut. Bohužel, strach nezabránil lidem v tom, aby vílám rozebírali jejich domečky na své stavby v okolí. Není proto vůbec divu, že byly víly zlé. Při práci na polích lidé nacházeli pazourky, kamenné sekery a hroty šípů. I ty bylo třeba nějakým způsobem vysvětlit. Za vším byly opět víly, nezbednice. Ty totiž pořádaly přestřelky a používaly k tomu právě všechen ten většinou neolitický arzenál. Právě při těchto přestřelkách to občas schytali také lidé a nebo dobytek. Ti pak mnohdy onemocněli. Pokud byla nemoc dána na vinu vílí střele, bylo třeba zavolat vílího doktora. Tito doktoři byli lidoví léčitelé. K léčbě používali stejnou vílí munici, která nemoc zavinila. Vílí doktor zvíře změřil a poslal farmáře pro vodu na předem určené místo. Cestou tam a zpátky nesměl farmář s nikým promluvit. Vílí doktor pak dal do vody svou sbírku pazourků, hrotů šípů a nebo také všelijakých zajímavých oblázků. Převařenou vodu musela nemocná kráva vypít. Poté bylo zvíře znovu změřeno. Pokud se zmenšilo, bylo na cestě k uzdravení. Pokud ne, tak bylo třeba proceduru zopakovat. Farmáři samozřejmě praktikovali své vlastní léčby, bylo ale lepší zavolat profesionála. Vílí doktoři měli navíc různé speciální lektvary, jako například vajíčko smíchané se střelným prachem. Dnes samozřejmě Irové dobře vědí, že vílí hrady postavili dávní lidé k pohřebním a rituálním účelům. Je ale záhodno nevsadit si peníze na to, že vílí doktoři z irského venkova zcela zmizeli. Pověry a legendy většinou nahradila věda. Hrobky byly na základě svých tvarů rozděleny do různých druhů a radiokarbonová metoda určila jejich přibližné stáří. To se víly podivily, když jim lidé rozdělili jejich domečky na chodbové, klínové, portálové, se dvorem a další. Na víly se pro tu všechnu vědu úplně zapomnělo. V Dublinu, hlavním městě Irska, dnes již nikdo neví, co dřív byly vílí hrady. Svým pojmenováním jim je připomíná už jen jediný poslední Vílí hrad. Jako natruc jej víly nechaly právě na kopci nad Dublinem. Darebné víly sice prozatím zmizely, vílí munice se ale příliš hromadí ve vílích muničních skladech, tedy v muzeích a depozitářích..

Velekrál poslal do exilu své tři nevlastní bratry, kteří se živili loupežemi. V exilu se bratři přidali do pirátské tlupy pod vedením Ingcela. Jednoho dne Ingcel vedl útok proti Irsku. Piráti se vylodili na východním pobřeží Irska, někde u dnešního města Graystones. Nevlastní bratři velekrále byli znalí místního terénu a proto útok vedli. Na kamenné pláži Ingcel přikázal svým mužům, aby každý vzal jeden velký kámen. Piráti se poté i s kameny vypravili do hor, kde zaútočili na hradiště Dá Derga’s, v němž velekrál Conaire Mór sídlil. Cestou ke hradišti se zastavili na dnešním Vílím hradě a z kamenů, které nesli, udělali mohylu. Útok na hradiště trval celou noc. Piráti zvítězili, hradiště zničili a velekrále zabili. Cestou zpátky k lodím se opět zastavili na Vílím hradě. Ingcel přikázal svým mužům, aby každý z nich odstranil jeden kámen z mohyly. Zbylá zmenšená mohyla se tak stala pomníkem padlých bojovníků. Kdybychom dnes spočítali, kolik je v ní kamenů, dozvěděli bychom se, kolik Ingcelových bojovníků té noci padlo. Experti se dnes dohadují, kde mohlo ono hradiště stát. Celková oblast útoku a trasa, po které piráti šli, se zdá být dobře zmapovaná díky podrobnému popisu v legendě. Poloha hradiště Dá Derga’s ale zůstává záhadou. Popis by odpovídal dnešní hoře Kippure, tam ale není existence hradiště při dnešních vědomostech potvrzena..