Neurathen

Lávka stála na místě dnešního mostu Bastei z pol. 19. stol. Právě existence pilířů hradní lávky se tehdy stala podnětem k výstavbě mostu. Lávku chránila vysoká skalní věž zvaná Prak (Steinschleuder), která byla součástí hradu. Teprve za ní lávka vyústila do hradu samotného průrvou mezi dvěma skalami. Cesta pak procházela hradem a na jeho opačném východním konci sestupovala dolů svahem do Rathenu stejně jako dnešní turistická cesta. Hrad byl tedy průchozí. Ve středu hradní dispozice je proláklina mezi jednotlivými skalními věžemi, jakési pomyslné nádvoří. Právě zde je dosud dobře patrná ve skále vytesaná cisterna na dešťovou vodu. Jednotlivé skalní věže na západním a severním okraji dispozice zaujímala dřevěná strážní stanoviště navzájem pospojovaná lávkami. Dnešní chodník s ocelovými lávkami tuto trasu do jisté míry kopíruje. Na vrcholu jedné skalní věže stála hlavní dřevěná věž. Další dřevěné stavby stály na nejchráněnějším východním konci dispozice, co nejdále od náhorní plošiny a tedy pravděpodobného místa útoku od západu. Právě na východní straně je patrná jedna ve skále vytesaná místnost s malou schránkou. Tato prostora byla dříve popsaná jako kaple. V areálu hradu je vystaven model jeho předpokládané podoby..

Hrad Rathen je poprvé zmiňován v roce 1289 v dohodě mezi českým králem Václavem II. a Friedrichem Clemem z Drážďan. V předchozích desetiletích bylo okolí předmětem územních sporů mezi českým královstvím a míšeňskou markou. Hrad tak vznikl nejspíše právě tehdy k zajištění hranice. Vzhledem k tomu, že nedaleký Wehlen byl založen českým králem, je možno předpokládat, že hrad Rathen byl v té době také na české straně hranice. Jméno samotné může být odvozeno od starého srbského jména Ratiboř. O sto let později, v roce 1361, zmiňuje císař Karel IV. dva hrady Rathen (ambo castra Ratny). Rathen v té době patřil pánům z Michelsbergu. Peter z Michelsbergu se symbolicky podřídil císaři otevřením bran obou hradů. Další zmínka je z roku 1388 v dokumentu o přepravě místního pískovce do Drážďan. V roce 1406 se stal majitelem hradu Hynek Berka starší z Dubé. Ten pak v roce 1410 rozdělil panství mezi svých pět synů. Rathen tak po jeho smrti v roce 1419 připadl Beneši Berkovi z Dubé. Bedřich z Oelsnitzu dobyl v roce 1426 Rathen na příkaz saského kurfiřta Bedřicha I. Albrecht Berka jej dobyl zpět v roce 1438. Hned v následujícím roce se ale Frederick z Oelsnitzu dožadoval jeho navrácení. Po dobytí hradu Vildštejnu (Neuer Wildenstein) Albrechta Berku zajal a uvěznil na Rathenu. Spor pokračoval i po jeho propuštění. K dohodě nakonec došlo 10. března 1441, kdy Rathen definitivně získal Bedřich z Oelsnitzu. Po podepsání Chebské smlouvy v roce 1459 o úpravě hranice mezi českým královstvím a Saskem hrad spolu s širokým okolím definitivně připadl Sasku. Nejpozději od roku 1450 sloužil Rathen jako celní stanice. V tomto roce Drážďany vyslaly na Rathen posla se žádostí o bezcelní dovoz kamene. V roce 1466 je zmiňován loupeživý šlechtic Jan z Oelsnitzu, Bedřichův syn. Saský kurfiřt Arnošt proto v roce 1467 Rathen oblehl. K dobytí a vypálení hradů došlo ale teprve v květnu 1469, Jan utekl a marně se pak snažil získat Rathen zpět. Oba hrady po dobytí zanikly. Teprve v roce 1593 se poprvé objevuje dnešní jméno Neurathen na saské mapě od Matyáše Oedera. V roce 1639 se ve skalách bývalého hradu schovali před Švédy obyvatelé Pirny. Také ve skále vyrytý nápis s letopočtem 1706 od Christopfa Hare vypovídá o válečné hrozbě. Na začátku 19. stol. dosud stály kamenné pilíře hradního mostu na místě dnešního mostu Bastei. V té době na nich byly postaveny dřevěné lávky pro turisty. Ty byly nakonec v roce 1851 nahrazeny dnešním kamenným mostem. V roce 1906 byla při archeologickém výzkumu objevena hradní cisterna (nádrž na dešťovou vodu). Další průzkumy proběhly v letech 1932-1934 (pod vedením Alfreda Neugebauera), 1982 a 1984..