Stolpen

Od dálnice A17 (navazuje na českou D8) přes Pirnu. Železniční zastávka Stolpen na trati Pirna - Neustadt - Sebnitz - Bad Schandau je vzdálena od hradu asi 750 m jižně, po cestě od ní se nabízí nejlepší pohled na hrad. V Pirně a Bad Schandau přestupy na železniční příměstskou linku S1. Přes Stolpen projíždí i autobusová linka Dresden - Sebnitz (na všechna spojení hromadnou dopravou platí jízdenka Regionet Elbe - Labe)..

Lépe jsou dochovány budovy předhradí, zejména barokní brána, špýchar a nízká věž výběrčího daní..

Roku 1241 území definitivně připadlo biskupství (do té doby spory s českým králem). Hrad se stal sídlem biskupské správy. Roku 1429 jej neúspěšně dobývali husité. V letech 1451–1537 byl důkladně přestavěn do podoby raně novověké pevnosti. Dva roky po dokončení stavby došlo k sekularisaci majetku diecese po zavedení luterství jako státního náboženství v Sasku, hrad se stal majetkem státu. V letech 1607–32 vyhloubili krušnohorští horníci v čedičové skále 84 m hlubokou studni. Roku 1632 hrad dobyli a částečně vypálili císařští Chorvati. Od roku 1634 zde sídlila stálá saská posádka. V letech 1716–65 byla na zámku vězněna hraběnka Anna Constantia von Cosel, odvržená milenka kurfiřta Friedricha Augusta I. (řečeného August Silný), nejvýznamnějšího barokního vládce Saska a voleného polského krále. Pohřbena byla v hradní kapli. Roku 1813 byla na hradě usazena napoleonská posádka. Při ústupu hrad vyhořel, došlo k výbuchu střelného prachu, při kterém zanikla většina hradního paláce (Horní hrad, Hochschloss). Od roku 1859 se prováděly první restaurační práce na zachovalých objektech (1883 vyčištěna studna), hrad postupně zpřístupněn..

Její rodina náležela ke staré zemské rodové šlechtě. Od raného mládí žila na vévodských zámcích Gottorf a Wolfenbüttel. Napjatá doba válek v Pobaltí ji přivedla k zájmu o politiku a státní záležitosti. Její osmiletý pobyt u dvora ukončilo narození nemanželského dítěte, jehož otec ani další osudy nejsou známé. Anna Constantia vzala za vděk nabídkou k sňatku od saského vrchního berního ředitele Adolfa Magnuse Gotthelfa von Hoym. Pár se po svatbě, slavené 2. 6. 1703, přestěhoval do Drážďan. Manželství se však po krátké době rozpadlo a v lednu 1705 bylo rozvedeno. Mezitím došlo 7. 12. 1704 k požáru jejich drážďanského domu, při němž upoutala pozornost saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. Ten z ní učinil svou oficiální milenku a v srpnu téhož roku ji přestěhoval do Taschenberského domu v těsném sousedství rezidenčního zámku. V prosinci se po tajné dohodě stala královou levobočnou manželkou a na jeho popud ji císař Josef I. (králův oficiální švagr) v únoru 1706 povýšil do stavu říšských hrabat s titulem von Cosel. Jako taková zaujala vedoucí místo na saském dvoře a začala aktivně ovlivňovat jeho politiku. Tato snaha se jí stala brzy osudnou. Pro nesouhlas s Augustovou politikou v Polsku se jejich vztahy od roku 1708 ochlazovaly, což vyvrcholilo jejím vypuzením od dvora v prosinci 1713. Hraběnka odešla v prosinci 1715 do Pruska, na základě přímých jednání mezi Augustem a pruským králem byla zde však zadržena a 21. 11. 1716 odeslána do Saska a internována na Stolpen. Její nedobrovolný pobyt na hradě trval proti původním předpokladům plných 49 let až do její smrti. Přežila Augusta II. o 32 let, ani opakované žádosti o propuštění, podávané po jeho smrti u jeho stejnojmenného syna ji svobodu nepřinesly. Je pohřbena v hradní kapli, respektive jejích ruinách..