Rytíři Chlévcové na hradčanském popravišti

Začínalo 16. století. Král Vladislav II. Jagellonský po smrti svého uherského rivala Matyáše Korvína získal i jeho trůn a přesídlil v roce 1490 trvale do Budína. S výjimkou korunovace svého malého synka Ludvíka na českého krále v roce 1509 se během posledních 26 let své vlády do Čech vůbec nepodíval. Jeho slabá vláda zapříčinila, že místní šlechta si dělala co chtěla a v zemi vládl stále větší chaos. Tlupy lapků a mordýřů vedené loupeživými rytíři řádily čím dále tím více a na cestách se již nikdo nemohl cítit bezpečně.

Řádění lupičů a vrahů začalo přesahovat všechny meze. Mezi zločinci zvláště vynikali dva bratři, loupeživí rytíři, a jejich tlupa. Rytíři Chlévcové přepadali, loupili a vraždili s krutostí, která neměla obdoby, neušetřili dokonce ani těhotnou ženu. Poměry konečně přinutily šlechtu a měšťany k přísnému zákroku. V roce 1512 byli dopadeni i bratři Chlévcové. Rozsudek nad nimi byl stejně krutý jako jejich činy. Pro výstrahu všem dalším byli odsouzeni k smrti naražením na kůl.

Popraviště pro urozené osoby bylo tehdy na Hradčanech, přibližně v místech, kde se dnes nachází Pohořelec a Černínský palác. Tady měl skončit i život bratří Chlévců, protože byli skutečně rytířského původu. Popravu, které přihlíželo velké množství diváků, popsal jeden soudobý kronikář následujícími slovy: „Jeden z Chlévců brzy zemřel, ale s druhým se dály divné věci. Kůl mu vnikl mezi plecemi a kat jej z něho dvakrát znovu vytáhl. Když už potřetí kůl do něj bil, ten Chlévec katu pravil, že zase zle jde ten kůl do něho, ale kat už nechal tak a špatně nastrčeného ho vyzdvihl.“

V noci se kůl s nabodnutým zločincem zlomil. Chlévec se s kusem dřeva v těle plazil dolů k Hradčanům a ráno ho našli ležet na hnojišti vedle měšťanského domu poblíž kostela sv. Benedikta. Rytíř ještě žil, když kolem procházeli lidé na ranní mši. Prosil je, aby mu zavolali kněze. Stalo se. Chlévcovi se ještě dostalo zpovědi i poslední útěchy a potom teprve vypustil duši.

Příběh popsal i kronikář Václav Hájek z Libočan známý tím, že si ve svém líčení českých dějin leccos přizpůsobil a vybájil, takže jeho populární Kronika česká ztratila punc věrohodného historického pramene. V případě rytíře Chlévce je však nutno vzít v úvahu, že k němu došlo přímo za Hájkova života, ale také, že Hájek byl katolický kněz. V jeho popisu události se poprvé objevilo jméno svaté Barbory, mimo jiné ochránkyně před smrtí bez zpovědi. Umírající rytíř podle jeho podání údajně knězi vypověděl, že se denně modlil k této světici, aby mu nedala zemřít bez možnosti smíření s Bohem. Tuto verzi příběhu pak převzala řada sběratelů českých pověstí a potvrzuje ji i jediná stojící památka na tuto událost.

Poblíž někdejšího popraviště v Loretánské ulici ve výklenku ohrazení Loretánské zahrady se nachází nevelká osamělá kaple. Je zasvěcena svaté Barboře a byla postavena v roce 1726 patrně podle projektu slavného českého barokního architekta a stavitele Františka Maxmiliána Kaňky. Vnitřní prostor výklenkové kaple je uzavřen mříží a zdobí ho cenná freska. V kartuši na horní části kaple můžeme vidět známý erb se třemi vlčími zuby. Připomíná, že tato barokní stavba byla vybudována na náklad knížete Štěpána Viléma Kinského (1679-1749).

Za autora fresky ve výklenku kaple je považován významný český barokní malíř Václav Vavřinec Reiner  (1689-1743), již v Čechách narozený vnuk bavorského zedníka a stavitele Martina Reinera, který se usadil v Praze a mimo jiné přestavoval pro Serváce Engela zámek v Mníšku pod Brdy. Václav Vavřinec byl jedním ze žáků Petra Brandla, věnoval se především církevní malbě a nejvíce vynikl v oboru fresky. Jeho autorství výjevu v hradčanské kapli bývalo často zpochybňováno, protože dílo bylo několikrát renovováno a přemalováno, v poslední době však již odborníci Reinerovo autorství plně potvrzují.

Na pomalu blednoucí fresce vidíme v horní části orodující svatou Barboru obklopenou andílky. Dole je vymalován umírající zločinec, který se zpovídá knězi. Dva ministranti drží svíce a celé události přihlíží několik žasnoucích lidí. V pozadí už zcela zaniká malá postava odsouzence s kůlem.

Ta freska v barokní kapli je to jediné, co dodnes připomíná příběh neobyčejně krutých loupeživých rytířů, kteří byli před půl tisíciletím postrachem království, a především jejich krutý konec. Stále však také stojí kostel sv. Benedikta, v jehož blízkosti zločinec údajně zemřel a byl i pohřben. Nenápadná stavba je dobře ukryta na horním konci Hradčanského náměstí v místě, kde do něj ústí Loretánská ulice. Kostel po různých peripetiích opět sloužil od 90. let 20. stol. přilehlému ženskému karmelitánskému klášteru. Karmelitky se však v letech 2018-2020 odstěhovaly do nově budovaného objektu v Drastech u Prahy.

 

 

Použité zdroje: