Pozoruhodná vila odborného učitele Františka Trmala

Odborný učitel obchodního účetnictví František Trmal (1866-1945) byl potomkem starého zemanského rodu Trmalů z Toušic, ale to není pravý důvod skutečnosti, že jeho jméno zůstalo dodnes v povědomí. Rodová tvrz Trmalů z Toušic stávala od 14. století nad Vavřineckým potokem neboli Výrovkou jihovýchodně od dnešních Toušic na Kouřimsku. V době, kdy se František Trmal narodil, však byla již 300 let opuštěná a v rozvalinách. Navíc byla v 18. století část jejího zdiva zřejmě použita při stavbě pětiobloukového barokního kamenného mostu přes potok. Ze staré tvrze tak prakticky zbývá jen část zdi obytné budovy a zalomený roh hradby.

František Trmal se proto narodil roku 1866 již jako syn mlynáře v Nymburce. Byl velmi nadaný a cílevědomý. Díky své píli se stal brzy vynikajícím znalcem obchodního účetnictví a odborným učitelem. Učil v Mělníku a Kolíně a pak se oženil s dcerou majitele cukrovaru v Poděbradech. Na samém počátku 20. století se již stal ředitelem veřejné obchodní školy v Praze, a to na celých 30 let.

Vzhledem ke svému společenskému postavení a vážnosti, které se těšil, se roku 1901 rozhodl pro stavbu rodinné vily. Právě tehdy učinil rozhodnutí, jehož zásluhou známe jeho jméno dodnes. O zhotovení plánů této vily totiž požádal mladého nadějného architekta, tehdy třicetiletého Jana Kotěru (1871-1923).

Kotěra se se zadáním vypořádal výborně. Navrhl stavbu v kombinaci secese a anglické moderny, v níž se objevují i prvky české lidové architektury. Součástí objektu je též zahrada s roubenou kůlničkou a prostory pro hospodářská zvířata. Stavba totiž vyrostla na samém okraji tehdejší Prahy s výhledem do polí. To je ovšem minulost, protože po 2. světové válce celé široké okolí pohltila nová zástavba dnešních Strašnic.

Jan Kotěra, pro něhož to byl první pražský projekt toho druhu, vilu navrhl jako jednopatrovou budovu s výraznou střechou. Ta byla na průčelí ozvláštněna četnými detaily, arkýři, komíny, hrázděnými štíty a vikýři. Ústředním místem stavby je patrová schodišťová hala, v níž je malovaný trámový strop. V přízemí budovy se nacházela kuchyně s jídelnou, salón a pokoj pro služku. V patře pak dětský pokoj a ložnice.

Součástí projektu kromě samotného domu byla i okolní zahrada s křivolakými cestičkami a okrasnými keři. Zahrada byla z budovy dříve přístupná otevřenými verandami, takže s domem vytvářela jeden celek a měla navozovat atmosféru venkovského bydlení. Původní plaňkový plot se však již nedochoval.

Jan Kotěra navrhoval velmi často pro své stavby i nábytek a další části interiéru. O tom, zda tak učinil v případě Trmalovy vily, však neexistují doklady.

František Trmal si své vily příliš dlouho neužil. Brzy se totiž ukázala pro jeho rodinu, ve které vyrůstali tři synové, poměrně malá a tak se roku 1911 rozhodl ji prodat. Tehdy ji koupili manželé Terezie a František Wálkovi. Od roku 1925 ji pak vlastnila jejich dcera Marta. Marta Wálková asi považovala své staročesky psané příjmení spíše za německé a za 2. světové války se projevila jako nadšená kolaborantka a hlásila k Němcům. V roce 1945 proto o vilu přišla. Na objekt byla uvalena národní správa a od roku 1950 byla vila v majetku státu využívána jako kulturní dům.

Chátrající vila byla v roce 1990 převedena do majetku městské části Praha 10 a v letech 1998–2001 byla její péčí pečlivě zrekonstruována a restaurována. Již 1. dubna 1999 byla uměleckou agenturou Foibos zpřístupněna veřejnosti.

V roce 2009 bylo ve vile otevřeno Kotěrovo centrum se stálou expozicí nábytku z let 1900-1920, sídlí tu vydavatelství a pořádají se zde výstavy a komentované prohlídky. Tyto prohlídky pro veřejnost se konají každý týden vždy v úterý, středu a čtvrtek odpoledne a o prvním víkendu každého měsíce. Trmalova vila se nyní nachází ve Vilové ulici č. 91/11 v Praze 10-Strašnicích.

Nelze také opomenout, že v roce 2001 byla na zahradě Trmalovy vily umístěna pískovcová plastika nazvaná „Řečiště“. Její autor, hořický rodák Ivan Jilemnický (1944-2012), byl totiž strašnickým občanem. V sousedství Úřadu městské části Praha 10 se nyní nachází Park Ivana Jilemnického, v němž lze vidět další dvě jeho práce, nazvané „Bouře“ a „Vodopád“, pocházející z let 1982 a 1993. Asi nejznámější Jilemnického prací je však skulptura zvaná „Pocta poštovní známce“, která byla vytvořena u příležitosti Světové výstavy poštovních známek Praga 78 a odhalena roku 2010 před budovou Poštovního muzea v ulici Nové Mlýny na Novém Městě pražském.

Na závěr je třeba dodat ještě několik slov o dalších osudech Františka Trmala. Tento uznávaný pedagog v oboru obchodního účetnictví odešel počátkem 30. let 20. století na odpočinek a vrátil se do rodného Nymburka. V roce 1937 se však jako 71letý opět do Prahy vrátil a přistěhoval se do Krče ke svému nejstaršímu synu Jiřímu. Strávil tu ještě osm let a mohlo to být mnohem více nebýt tragické události. Po vypuknutí květnové revoluce v roce 1945 totiž Trmal jako český vlastenec nadšeně podporoval boj českého lidu a 7. května šel spolu se synem vyvěšovat československou vlajku. Přitom oba zákeřně a smrtelně zasáhl německý ostřelovač. Na prahu osmdesátky se tak František Trmal stal jednou z obětí povstání na konci světové války. Skutečně paradoxní rozdíl oproti tehdejší majitelce jeho někdejší vily Martě Wálkové.

 

 

Použité zdroje: