Památka na dávné osídlení Kelty se nachází i na území Prahy

Prý staří Keltové nám zanechali to zvláštní dědictví. Podivné kameny v krajině. Samozřejmě je tu mohli zanechat už jejich předchůdci, ale jejich pojmenování skutečně pochází ze staré keltštiny. A tak známe exotická slova menhir, dolmen nebo kromlech a také jejich význam. Nejčastější složené slovo men (kámen) – hir (dlouhý) označuje osamělý, uměle vztyčený kámen neboli stélu, dolmen představuje kamenný stůl čili dva menhiry překryté kamennou deskou a kromlech je skupina kamenů uspořádaných do kruhu, jakou známe nejspíše z anglického Stonehenge.

Dlouhá léta se vědci snaží vypátrat, co bylo jejich účelem. Archeologické výzkumy prokázaly, že Keltové, přesněji jejich kněží zvaní druidové, měli k takovým kamenům blízký vztah. Měli obdivuhodné znalosti matematické i astrologické. Polohu kamenů určovali pomocí výpočtů podle zvláštních zásad, zejména podle postavení Slunce a vesmírných těles. Ty pak mohly sloužit ke kultovním obřadům i jako pravěký kalendář. Posvátným kamenům byla připisována také magická moc a léčebné účinky.

Keltové dosáhli vysokého stupně znalostí, pokud jde o obdělávání půdy i řemeslnou výrobu. Vynikali v kovolitectví, znali hrnčířský kruh, těžili různé suroviny a razili vlastní mince. Jednotlivé jejich rody však byly známé vzájemnou nesnášenlivostí a častými boji, což bylo zřejmě důvodem, proč nikdy nevytvořili jednotný stát. Náčelník nesměl dokonce v době své vlády překročit hranici svého území. Nabízí se tedy další vysvětlení, že osamělé kameny mohly označovat i hranici na křižovatkách pravěkých cest.

I v Čechách se setkáváme s menhiry, které od pradávna poutaly pozornost, traduje se o nich řada bájí a často mají i svá lidová pojmenování. Mezi nejznámější patří jistě Kamenný muž nebo též Zkamenělý pastýř u Klobuk na Slánsku nebo Zakletý mnich u Drahomyšle na Lounsku. Jeden pozoruhodný menhir získala i Praha v roce 1968 připojením území obce Dolní Chabry.

Chaberský menhir je monolit tvořený tmavošedým buližníkem, v němž prosvítají světlejší žilky křemene. Od země měří přes jeden a půl metru. Protože připomíná shrbenou mužskou postavu, dostal lidové pojmenování Kamenný slouha, v poslední době též Zkamenělý slouha. Celá tisíciletí stával na vyvýšeném místě uprostřed luk a polí pod vrchem Ládví nad osadou Horní Chabry na místě s dalekým rozhledem. S 20. stoletím se však k němu přiblížila zástavba rodinných domků, až jej zcela pohltila.

V roce 1910 podlehl tehdejší majitel pozemku zvědavosti a začal kolem menhiru kopat v naději, že najde poklad. Poklad sice nenašel, zato v nevelké hloubce objevil další ležící, velmi podobný kámen. To pak vyvolalo dohady, že původně mohlo jít o dolmen, žádná krycí deska se však nenašla. Průzkumem podloží bylo prokázáno, že skutečně nejde o přírodní výtvor, ale že musel být na místo dopraven a uměle vztyčen lidmi, snad Kelty, kteří toto území obývali v 5. století před naším letopočtem. Zároveň bylo prokázáno, že s největší pravděpodobností pochází z buližníkového lomu na nedalekém vrchu Ládví.

O chaberský menhir se svého času zajímal známý český spisovatel Eduard Štorch (1878-1956), jehož koníčkem byl pravěk a archeologie a psal romány pro mládež s touto tématikou. Zachovala se fotografie z roku 1914, která představuje jeho manželku sedící právě u tohoto menhiru. Z ní je patrné, že se kámen tehdy ještě nalézal ve volné krajině. Dnes už je ukryt uvnitř vilové zástavby v Ládevské ulici před domem č. 542/29. Tato zástavba pochází ze 60. let 20. století.

Dodnes je respektována pověst, že posvátný kámen se nesmí přemístit, protože by to mělo za následek trest v podobě nějakého neštěstí nebo pohromy. Chaberský menhir proto stojí stále na původním místě, po němž nyní vede chodník. Plot soukromé zahrady se mu uctivě vyhýbá a obchází ho jakýmsi klínem. A tak snad starý a shrbený Kamenný či Zkamenělý slouha bude stát v pokoji další roky a staletí.

Zajdeme-li se na chaberský menhir podívat, zjistíme, že v jeho sousedství byl umístěn informační panel. Kámen je celkem tři metry vysoký, z čehož 172 cm vyčnívá nad zemský povrch. Jeho obvod při zemi činí 2,75 m. Podle odborníků byl vztyčen před šesti až sedmi tisíci lety. Denně se u něj zastaví desítky lidí. Ti vnímavější neopomenou na něj vložit ruku, protože potvrzují, že z něj sálá podivuhodná energie.

Překvapivější může být zjištění, že menhir tu už není sám. Zřejmě zpráva z roku 1910 a zájem o tajemné kameny způsobily, že v roce 2006 byl zásluhou manželů Skřivánkových, majitelů pozemku i přilehlého domku, odkryt i druhý kámen doposud uložený pod zemí. Zůstal sice na svém místě, ale za pomoci jeřábu byl vyzdvižen a vztyčen, tak jak má správný menhir vypadat. Stojí v těsné blízkosti svého bratra-dvojčete, ovšem za plotem zahrady rodinného domku. Je o něco nižší, ale mohutnější.

Chaberský menhir je pro město unikátem. Na žádném jiném místě v Praze něco podobného nenajdeme.

 

 

Použité zdroje: