Zapomenutá ulice, která pamatuje jízdy císařské družiny do Brandýsa nad Labem
12. leden 2025 | Jiří Špaček 4.2 min | Historie
Zásluhy nejvyššího purkrabího království, hraběte Adama z Valdštejna o vydláždění prudce stoupající cesty od Vltavy do horní Libně a Kobylis připomíná kamenný sloup v soukromé zahradě
Zámek Brandýs nad Labem s rozsáhlým panstvím a vynikající honitbou získal královský dvůr v roce 1547. Král Ferdinand I. ho chtěl koupit již mnohem dříve, ale jednání s jeho majitelem Arnoštem Krajířem z Krajku bylo bezvýsledné. Příležitost se naskytla až zmíněného roku, kdy se Arnošt Krajíř přidal k protihabsburskému spiknutí některých českých šlechticů a měst. Brandýské panství mu pak král za trest jednoduše zkonfiskoval.
Brandýský zámek a okolní bohaté lesy čeští králové za pobytů v Praze často navštěvovali především v létě a na podzim v době konání honů, a to až do roku 1740, kdy zemřel císař Karel VI. Od časů jeho dcery Marie Terezie se vladaři objevovali v Praze už jen zřídka. Cesta královské družiny do Brandýsa tehdy vedla z Pražského hradu nejprve do Holešovic. Tam býval ve Vltavě již zaniklý holešovický ostrov. Řeka tu nebyla příliš prudká ani hluboká a proto tu byl zřízen přívoz. Pokud však pobýval panovník v Praze delší dobu, stavěl se tu přes ostrov provizorní dřevěný most. Každou zimu se však rozebíral a stavební dřevo se ukládalo v Královské oboře. První zpráva o jeho postavení pochází z doby kolem roku 1600, tedy za panování Rudolfa II. Tehdy byl vybudován z jedlového dříví. Později byl stavěn ze dřeva dubového za cenu 5 350 zlatých rýnských. Poslední zprávy o stavění mostu pocházejí z let 1723 až 1732 za vlády císaře Karla VI.
Adam z Valdštejna, vzdálený příbuzný a současník slavného Albrechta, nebyl jen tak někdo. Narodil se roku 1570 na rodovém panství Komorní Hrádek nad Sázavou. V šesti letech ztratil otce a majetek spravovala ovdovělá matka Magdaléna. Ve 22 letech ke svému majetku získal ještě podíl předčasně zemřelého bratra Karla a po vzoru svého otce Jana vstoupil do císařských služeb. Na dvoře Rudolfa II. byl postupně číšníkem, komorníkem a potom radou, v letech 1609-1611 dokonce nejvyšším sudím a za císaře Matyáše povýšil až na nejvyššího hofmistra.
Na rozdíl od svého otce, který byl protestantem, patřil Adam k umírněným katolíkům. Zůstal věrný straně Habsburků a tak jeho kariéra pokračovala i v pobělohorské době. Po krátkém přerušení se vrátil do funkce nejvyššího hofmistra i za Ferdinanda II. Od roku 1627 až do své smrti v roce 1638 byl dokonce nejvyšším purkrabím království a stál tedy v čele všech zemských úředníků. Právě v té době se přičinil o vydláždění úseku cesty do Kobylis. Z úředních spisů vyplývá, že práce začaly 17. července 1628 a skončily 30. června 1629. Cesta byla navíc v délce asi 200 kroků opatřena zábradlím.
Původní dláždění bylo na cestě až do poloviny 19. století, kdy bylo rozebráno na jiné stavby a nahrazeno tím dnešním. Zásluhu hraběte Valdštejna dodnes připomíná název ulice Na Dlážděnce a úhledný kamenný sloup iónského typu z hrubozrnného šedého pískovce. Sloup zbudovaný v roce 1629 je asi pět a půl metru vysoký s oblým dříkem, který se k oběma koncům zužuje. Na hlavici s barokními spirálami je usazena koule. Na třech stranách hranolového podstavce jsou vytesány dnes již značně ošumělé erby hraběte Adama z Valdštejna, pána na Komorním Hrádku nad Sázavou, v Lovosicích, Selovicích, Dobrovici a Novém Světě, tajného rady a nejvyššího purkrabího v Praze.
Sloup původně stával na hřebenu v místě s hezkým rozhledem, dnes mu společnost dělají kromě vilové zástavby i nevysoké panelové domy. Přes poznamenání časem uplynulých staletí má vysokou uměleckou a historickou hodnotu a od roku 1958 je památkově chráněn. Je významnou připomínkou naší minulosti, ale jen velmi málo známou pražskou památkou.
Použité zdroje:
- Infomateriály Úřadu městské části Praha 8
- https://www.pamatkovykatalog.cz/sloup-se-znakem-hrabete-z-valdstejna-15030900
