27. květen 1942 se stal Jindřišce dnem osudným. Bylo jí tenkrát pouhých čtrnáct let

Dne 6. května 1942 měla Jindřiška Nováková 14. narozeniny a 27. května se to stalo. Když přišla toho dne ze školy domů, v jejich kuchyni seděl zraněný parašutista Jan Kubiš, kterého Jindřiščina maminka Marie právě ošetřovala. Bylo to jen několik minut po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kubiš tehdy poprosil Jindřišku, aby vyzvedla jízdní kolo, které po útěku z místa atentátu musel nechat stát u obchodu firmy Baťa v nedaleké Primátorské ulici. A tím to všechno začalo.

Kdo vlastně byla ta Jindřiška Nováková? Narodila se roku 1928 v Podmoklech, které jsou dnes součástí Děčína, jako nejmladší z pěti dětí Václava a Marie Novákových. Novákovi jako vlastenecká rodina rádi chodili do Sokola, kde otec Václav zastával dokonce funkci náčelníka. Krušnohorskou župu Sokola tehdy vedl Jan Zelenka, učitel v Háji u Duchcova. Po podpisu Mnichovské dohody na podzim roku 1938 tato místa připadla k Říši a Novákovi i Zelenka se přestěhovali do Prahy. Tam se díky Janu Zelenkovi, který podle svého bývalého působiště začal používat krycí jméno Hajský, zapojili do domácího protinacistického odboje. Z rodiny Novákových se tehdy ale nepřestěhovala nejstarší dcera Marie, která se provdala za sudetského Němce, otec ji zavrhl a Marie poté s rodinou přerušila veškeré styky.

Adresa Novákových v Libni byla jako bezpečná známa parašutistům vysazeným na území Protektorátu Čechy a Morava a vyhledal ji po atentátu i Jan Kubiš. Když poprosil Jindřišku, aby u obchodu vyzvedla jeho jízdní kolo, bez váhání se vypravila úkol splnit. Z taktických důvodů se dohodli, že Jindřiška nepůjde přímou cestou, ale oklikou pro případ, že by ji někdo pozoroval. Dívka kolo našla, ale ve chvíli, kdy ho vyzvedla a chtěla odvézt, ji však zpozorovaly dvě zvědavé ženy, které stály poblíž a ptaly se jí, proč to kolo bere. Jak se později ukázalo, jmenovaly se Žofie Čermáková a Cecílie Adamová. Jindřiška jim podle instrukcí odpověděla, že patří jejímu tatínkovi, který měl úraz. Jízdní kolo pak odvedla a postavila na dvůr, kde ho později vyzvedl Miroslav Piskáček, syn jednoho z dalších spolupracovníků parašutistů.

Mezitím ale bohužel obě ženy stačily několika kolemjdoucím povyprávět o tom, co zajímavého viděly. Když poté gestapo rozjelo rozsáhlou pátrací akci, dostaly svědkyně strach z toho, že budou popraveny, pokud neučiní udání. Tak se stalo, že ve středu 3. června 1942 gestapo zatklo 260 dívek a mladých žen, které bydlely v blízkém okolí. Zavezly je do Petschkova paláce a tam se jedna dívka za druhou musela procházet s jízdním kolem, přičemž svědkyně je pozorovaly průzorem pro filmovou promítačku. Obě ženy měly tak za úkol poznat dívku, kterou viděly odvádět jízdní kolo, ale ani jedna ji nepoznala, nebo ji možná poznat nechtěly. Prozrazení se ale stejně nepodařilo zabránit, protože do hry vstoupila zrada parašutisty Karla Čurdy.

Karel Čurda (1911-1947) byl československý voják, před druhou světovou válkou příslušník finanční stráže. V červnu 1939 utekl do Polska, kde se poprvé setkal s Janem Kubišem, Jozefem Gabčíkem a Adolfem Opálkou. Odtud se přes Francii dostal do Anglie, kde se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly. V lednu 1942 byl zařazen do skupiny Out Distance a jako parašutista byl 27. března 1942 vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava spolu s dalšími dvěma členy skupiny. Mise se nezdařila, protože při přistání skupina přišla o všechno vybavení a jeden z členů ztratil doklady. Protože jeho totožnost byla odhalena, oddělil se a nakonec na rodné Moravě spáchal sebevraždu, zatímco Čurda se zraněným velitelem Opálkou se ukryli v Praze.

Dne 27. května 1942 se Čurda vypravil za svou sestrou do Kolína, kde se dozvěděl o atentátu na Reinharda Heydricha. Podařilo se mu vlakem ještě vrátit do Prahy a pak se vydal za matkou do rodné obce Nová Hlína na Třeboňsku, kde se ukryl. Když si každý den četl v novinách seznamy mrtvých, nevydržel psychický tlak způsobený jeho matkou a sestrou. Rozhodl se nejprve 13. června poslat na četnickou stanici v Benešově anonymní udání, které však zůstalo bez odezvy. A tak 16. června vyrazil do Prahy vyhledat své spolubojovníky. Když je v krycím bytě nenašel, vydal se do Petschkova paláce na gestapo. Přiznal se, že je parašutista, udal jména parašutistů, s nimiž byl shozen, a jména všech osob, které jim pomáhaly. To rozpoutalo vlnu zatýkání a výslechy nakonec vedly k prozrazení úkrytu parašutistů v pražském kostele sv. Cyrila a Metoděje.

Dne 17. června přišlo gestapo i do žižkovského bytu Jana Zelenky-Hajského. Ten však stačil v nestřeženém okamžiku spolknout kapsli cyankali, aby ho nedostali živého. Otrávil se i jeho syn Jan Milíč, který v tu dobu zrovna nebyl doma. Zatčena tak byla jen matka, která nenašla odvahu připravenou kapsli spolknout.

Následujícího dne byl obklíčen pravoslavný kostel v Resslově ulici, v jehož kryptě se ukrývali parašutisté včetně atentátníků. Karla Čurdu přivedli nacisté k otvoru do krypty, aby parašutisty přiměl se vzdát. Na jeho výzvu „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo“ odpověděli palbou. Po téměř sedmihodinovém boji identifikoval Karel Čurda a další zrádný parašutista, Slovák Viliam Gerik, příslušník paravýsadku Zinc, mrtvá těla, která byla vynesena a položena na chodník. Mezi nimi byl i Jan Kubiš a Čurdův velitel Adolf Opálka.

Čurdovy informace přispěly k likvidaci členů dalších parašutistických skupin a k zatčení a povraždění desítek odbojářů v Praze, na Pardubicku a v Ležákách. Pražské gestapo jej později využívalo jako agenta-provokatéra. Už jako spolupracovník gestapa se Čurda rozešel s Karolínou Jirákovou, s níž měl dítě, které se narodilo osm měsíců po jeho odchodu z protektorátu. Přijal německou národnost, změnil si jméno na Karl Jerhot a oženil se s Němkou. Brzy se z něj však stal alkoholik, takže i pro gestapo byl málo použitelný. Po konci války se Čurda sám přihlásil 15. května 1945 na četnické stanici v Manětíně. Byl zatčen, později odsouzen k trestu smrti a 29. dubna 1947 společně s Viliamem Gerikem oběšen. 

Také celá rodina Novákových v Libni byla po Čurdově zradě zatčena gestapem. Stalo se to dne 9. července 1942. Zatčení byli převezeni do Terezína a odtud dne 23. října 1942 do koncentračního tábora v Mauthausenu. Jindřiška Nováková byla nacisty popravena hned následujícího dne jako nejmladší z obětí heydrichiády. Podle pečlivých německých záznamů to bylo v 11 hodin a 12 minut. Popraveni byli i všichni ostatní členové její rodiny.

Dne 4. září 2022 byl na nádvoří Základní školy Bohumila Hrabala slavnostně odhalen netradiční pomník od Lukáše Wagnera nazvaný „Dívka s kolem“. Kovový objekt, vzdáleně připomínající jízdní kolo, je složen z mnoha obručí, které vytvářejí dojem velké koule. Z obvodu obručí jsou k jejich pomyslnému středu nataženy drátěné „cyklistické“ paprsky. Na vrchní straně pomyslné koule je sedící kovová figurální plastika ve tvaru dívčího obrysu vztahujícího ruku k nebesům. Pomník jako celek visí na ocelových lanech mezi dvěma vzrostlými stromy. Pod ním jsou na zemi umístěné dětské herní prvky založené na motivech bicyklu jako řídítka nebo cyklistické sedačky. Dílo výtvarníka Lukáše Wagnera vybrala porota zejména proto, že nepůsobí depresivně a ilustruje velmi citlivě tragický příběh někdejší zdejší žačky s ohledem na prostor školy, kam chodí i žáci 1. stupně.

Malé nádvoří svírají tři křídla školní budovy a je otevřeno do ulice. Pomník doplňuje zídka u chodníku s vysvětlujícím nápisem a na přilehlé stěně školy pamětní deska. Připomíná osud Jindřišky Novákové, která do zdejší školy chodila v letech 1938-1942. Na pamětní desce je zřejmě jediná dochovaná Jindřiščina fotografie. Dívá se z ní na nás obyčejná dívka s úplně obyčejným jménem. Statečná Jindřiška Nováková. Nejmladší oběť nacistického běsnění v době heydrichiády. I proto nese jedna z libeňských ulic název Novákových. A na Žižkově najdeme ulici Zelenky Hajského.

 

Použité zdroje: