Zámek nad soutokem Rokytky s Vltavou býval původně tvrzí

Místo u soutoku potoka Rokytky s řekou Vltavou a přilehlé stráně bylo osídleno od prehistorických dob. Později se tu rozložila starobylá ves Libeň, jejíž jméno podle pověsti dokonce pochází od bájné kněžny Libuše. První písemná zpráva o této vsi však pochází až z roku 1363. Tehdy náležela Rotlevům, bohatým měšťanům Starého Města pražského, kteří později vlastnili také tvrz v Kolodějích. Podivné jméno Rotlevů bylo odvozeno od jejich znaku, ve kterém byl kráčející červený lev – německy Rotlöw. Byla to skutečně velmi zámožná rodina, Jan Rotlev dokonce koupil zlatý důl v Jílovém a obnovil v něm těžbu. Známe ho také jako mincmistra v Kutné Hoře. A z paláce Rotlevů na Starém Městě pražském vzniklo za krále Václava IV. proslulé Karolinum jako sídlo pražské univerzity, založené jeho otcem, císařem Karlem IV. v roce 1348.

První zmínka o libeňské tvrzi pochází z roku 1436. Tehdy příslušník rodu Rotlevů Jan z Koloděj odkazoval ves Libeň svému strýci. Gotická tvrz stávala na mírném pahorku nad soutokem. V držení vsi s tvrzí a vinicemi na stráních se pak střídali nevýznamní majitelé až do roku 1520, kdy ji koupil Mikuláš Bryknar z Brukštejna. Ten však brzy zemřel. Když dospěl jeho syn Albrecht, ujal se roku 1545 dědictví. Albrecht Bryknar byl mimořádně schopný a podnikavý muž. Svůj libeňský statek postupně rozšířil o Vysočany, Kobylisy, Chabry, Čimice a Střížkov, v Libni vybudoval pivovar, papírnu, měděný hamr a dvě prachovny. Je pravděpodobné, že právě on při své podnikavosti již začal přestavovat starou gotickou tvrz na renesanční zámek. Řada pramenů však tuto přestavbu přičítá až jeho nástupkyni Elišce Hoffmannové z Grünbühlu, rozené purkraběnce z Donína, která Libeň koupila od Albrechtových synů v roce 1595.

V každém případě již roku 1608 tu stál renesanční zámek se sgrafitovou výzdobou. Právě zde byl totiž sjednáván mír mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem, který s podporou moravských a uherských stavů usiloval také o císařský trůn. Libeňským mírem se tehdy Rudolf II. skutečně vzdal vlády nad Moravou a Uhrami ve prospěch svého bratra a místní zámek tak vstoupil do dějin.

Příbuzným Elišky Hoffmannové z Grünbühlu, kteří Libeň získali dědictvím, však propadl majetek za účast v povstání pobělohorské konfiskaci. Příští císař Ferdinand III. vyhověl jejich odvolání s tím, že majetek musí prodat některému katolíkovi. Mezitím zámek za třicetileté války roku 1632 vyhořel, takže v něm zůstala jen jedna použitelná místnost pro úředníky. Po válce byl částečně opraven a v roce 1651 prodán hraběcímu rodu Nostitzů. Již roku 1662 však libeňské panství koupilo Staré Město pražské a rozšířilo ho o další vesnice.

Za válek o dědictví rakouské proti Marii Terezii byl libeňský zámek i s hospodářstvím poničen nepřátelskými vojsky. Proto měšťané v letech 1769-1770 přistoupili k zásadní rokokové přestavbě zámku, který se měl stát letním sídlem pražských purkmistrů čili primátorů. Vedl ji stavitel Jan Josef Prachner, který při ní nově dostavěl východní vstupní průčelí s věžičkou. Na severní straně pak přibyla kaple Neposkvrněného početí Panny Marie s cennou malířskou výzdobou barokního malíře Ignáce Raaba. Tato kaple byla roku 1771 prohlášena za veřejnou a až do roku 1905 Libni nahrazovala chybějící katolický kostel.

Libeňský zámek, v jehož průčelí se pod hodinami skví znak tehdejšího majitele, Starého Města pražského, však po svém dokončení musel nejprve posloužit jako nemocnice, protože v Praze vypukl mor. Od roku 1773 už plně sloužil staroměstským primátorům, kteří sem přenesli i svou obrazovou galerii. Byli tu také ubytováni panovníci Josef II. a František I., když navštívili hlavní město českého království.

Po roce 1848 začal zámek chátrat. Za prusko-rakouské války v roce 1866 posloužil jako lazaret a podle návrhu Vojty Náprstka v něm byla roku 1883 zřízena vychovatelna mravně narušené mládeže. Tento ústav byl později přenesen poněkud výše směrem k Bulovce.

Počátkem 20. století zřídil proslulý zahradní architekt František Thomayer (1856-1938) kolem zámku park, dnešní sady nesou proto jeho jméno. V roce 1905 pak skončila funkce zámecké kaple jako veřejného kostela. V letech 1904-1905 byl totiž v sousedství postaven dřevěný secesní kostel sv. Vojtěcha.

Secesní sakrální stavba z let 1904–1905 byla zbudována nákladem Spolku sv. Bonifáce. Je dílem architekta Emila Králíčka z projekčního ateliéru stavitele Matěje Blechy. Měl být původně zasvěcen blahoslavené Anežce Přemyslovně. Objekt je pozoruhodný systémem zděných svislých konstrukcí a dřevěných, složitě tvarovaných střešních vazníků, s výrazným použitím dřevěných dekorativních i architektonických prvků. Autorem oltářních obrazů je malíř Zikmund Rudl.

Kostel sv. Vojtěcha vznikl sice jako provizórium jen na šest let, ale tato lhůta byla již o více než sto let překročena, protože stále slouží svému účelu jako kostel farní a dokonce byl vyhlášen i za kulturní památku.

Díky rozvoji průmyslu se Libeň stále rozrůstala a v roce 1898 byla povýšena na město. Již o tři roky později se však stala součástí Prahy, zejména zásluhou primátora JUDr. Jana Podlipného.

Jan Podlipný (1848-1914) pocházel z Hněvčevsi na Hradecku, vystudoval práva a působil v Praze jako advokát. Jako český vlastenec byl zvolen prvním starostou České obce sokolské na roky 1889-1906 a v roce 1897 se stal pražským primátorem. V této funkci byl stoupencem rozšiřování hlavního města a inicioval připojení Libně roku 1901. Byla první vsí připojenou k Praze ve 20. století. Proto pod zámkem na rohu sadů najdeme od roku 1935 sochu JUDr. Jana Podlipného, dílo sochaře a medailéra Jaroslava Brůhy (1889-1969).

Po 2. světové válce se ze zámku stalo sídlo úřadů městské části Praha 8 a reprezentativní hlavní sál byl upraven na obřadní síň. Zámecká kaple byla v 50. letech odsvěcena, ale roku 1993 jí byl vrácen původní účel. Byla opravena a znovu vysvěcena, takže může sloužit i církevním sňatkům. Současně se tu konají koncerty.

 

 

 

Použité zdroje: